Zamyšlení na čtvrtek..... Nikdy totiž neumírají čísla ze statistik... Umírají kluci, ženy, děti .....
Ještě jednou se vrátím k tématu k čemu vlastně pomáháme vychovávat Ukrajinské děti. Ono to totiž tenhle týden dostalo nečekaně další rozměr...
A taky mě k tomu trošku nakopl náhled do jedné diskuze zde...
https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=813782
Trénuji s jedním ze studentů na blížící se soutěž. To pak má člověk prostor a trochu víc si povídá nejenom o chuti vytvářeného jídla. Kluk je jedním z těch, kteří žijí v Česku o dost déle než začala otevřená válka 24.2. 2022.
Za pár týdnů ho čekají závěrečky. Já vím, ale nechci mu to moc opakovat aby nezpychnul, že za sedm let co na škole učím je právě on, jedním ze dvou největších talentů, které jsem vedl.
Jenže... Jenže je to Ukrajinec. Samozřejmě je to makáč, co se nebojí práce a to mu u nás často ubližuje. I na renomovaných, pražských adresách kam posílám vždycky jen ty nejlepší ho nenaučí tolik co "naše" dorostence... Protože je to Ukrajinec a zastane moře práce, je lepší si z něj udělat výkonného poskoka, než ho učit..., učit a růst...
Pominu to, že kluk neměl snadnej život, vychovávanej prarodiči, moc pěknýho toho ještě nezažil....
Probíráme co bude po škole. Znám jeho sny o Michelinských hvězdách, o cestách po Evropě kde se bude učit...
Zatím je to ale tak, že když se podívá po škole domů... už ho vycestovat nenechají. Bylo mu nedávno osmnáct. Rukovat ho ještě nepošlou, tam se věk nedávno snížil na 25 let. Ale kluk říká, že neví co bude... Že válka sice nikam nevede, ale že je možná lepší nastoupit jako dobrovolník a své si odkroutit, než čekat...
Neptá se na můj názor. Přesto mu ho řeknu. Někdy spravedlnost potřebuje čas. Dobu kdy bylo možné Rusko z Ukrajiny vyhnat jsme probendili. Nechat se tam někde zabít, nic neřeší...
Ale nepsal bych o tom... Jenže tady prostorem rezonují názory gaučových bojovníků jako šrapnely. Ukrajina tam bojuje za nás... Je to taková bezpečná válka... Prý stačí posílat tu podporu ... ( Dávno to nestačí..., kluci už tam podle mě umírají zbytečně. Je nejvyšší čas si sednout ke stolu a věřit, že spravedlnost, jako už tolikrát, přinese čas.)
Žádnej radikální gaučák si nezaslouží aby se pro něj kluk nechal roztrhat na kousky....
Tam, kdesi daleko ale na rozdíl od takových radikálů... Mají nárok na únavu... i na život.
A písnička ? Nějak mě ten Roman nejde z hlavy... A taky bude brzy Jaro... A láska...
