Aneb co vám v žádné škole nikdo neřekne a bez čeho se při řízení kolektivu ani sám sebe nemůžete v žádném případě obejít.
Tak kuchyň už máte tak nějak pohromadě, personál taky, nervy jsou venku z kbelíku a už vám nic neschází...
Tedy až na takovou maličkost. Hosta.
On je středobodem vašeho snažení Kolem něj se vše točí a bez jeho peněz, či ještě lépe ochoty utratit je, jste zase na začátku.
Mám své hosty rád. Ale občas jsem měl slabší chvilky a hledal svůj kousek skály ze které by se dalo vrhnout do hlubin zapomnění na to když..
Se na steakový večer plný masných specialit vetře vegetarián.
Na to, že něčemu věnujete hodiny práce a pak vás někdo poklepe po rameni se slovy "Nebylo to chlapče špatný, ale nejlepší jsou ty brambory, kde je kupuješ?"
Asi tři hodiny před otvíračkou vám se závozem vnikne do podniku host s tím, že má právo dát si něco malého.
Že by si někdo dal ten salát s kuřetem, ale nejí ani maso ani to lupení, tak si to nějak udělejte.
Další nedokáže pochopit, že na zahradní gril párty ani v nejlepší formě nevyčaruji guláš se šesti.
Ale těch momentů, kdy se jdete podívat mezi hosty a popovídat si o jídle.
Kdy skutečně víte, že to má smysl.
Je mnohem, mnohem víc.
Ačkoli je to rachota bez svátků, víkendů a často osobního života.
Je to taky návykové a za nic bych nikdy neměnil.
Dokončení příště.
Díky a ahoj Filip.
