Můj ( a nejen 17.) listopad.....

Vyprázdněné projevy figurín z Národní třídy jsou mi rok od roku vzdálenější.  Trávím ho po svém. Třeba s přírodním úkazem a skvělou písničkářkou....

Každej rok touhle dobou 

se posbírám 

nevysírám

a vzpomenu si na Magora

kterej nebyl ani tak 

proti něčemu

jako spíš sám  se sebou...

a pochopil tu svobodu

se vším všudy...

Harampádí na půdě

Harampádí ve sklepě

Harampádí dokonce v Harampádí

někam pádí

v nekontolovatelně debilních výjevech na Národní

Absurditu už nestačí prolejt hrdlem

vláčet duší

Všechno je třeba zdokumentovat

Přeci tady nejsme jen tak

a nezmizíme lusknutím prstů

v mlze popínající olysalé stromy...

Vždyť láska přeci

jednou musí zvítězit..