Jak jsem se orosil a snad poprvé mi došla řeč....když došlo na Babiše.

Kdo mě zná trošku blíž, ten ví, že jsem si od podzimu ke spoustě svých aktivit moc rád vzal poloviční pedagogický úvazek na jedné hotelové škole.

Činnost je to sice náročná a kdo ve školství pracuje, dobře ví, že rozhodně není vyvažována zlatem. Ale čtvrt století brblám, že z našich učilišť a hotelovek nevychází ani z poloviny připravení studenti jak by bylo třeba.

Tak se pokusím s tím něco udělat.Buďto to půjde.Nebo pohořím.Nic mezi tím nechci.To bych do systému vůbec nemusel vstupovat.

Za těch čtvrt století jsem na provozech vychoval nejednoho profíka.Nevidím důvod, proč by to nemělo jít na škole.Tak mi držte palec.

Ale o tom jsem psát nechtěl.

Kdo mě alespoň trochu zná, zná i mé politické názory.A zná rovněž mé bytostné přesvědčení, že konkrétní politika do škol nepatří.Sám jsem si užil nesmyslů v "Občance" svého času víc než dost.

Navíc obecné pravdy se dají najít spíš v historii, než v aktuálním dění.Na to máme příliš málo informací, jsme moc zaujatí, nevidíme co nechceme.To platí napříč politickým spektrem.

Praktická zkušenost šéfkuchaře mě naučila znát na vše rady, odpověďi, nenechat se vykolejit. A i když uvnitř člověk zakolísá, směrem ven by to nemělo být znát.

Nikdo mě neuvedl do rozpaků, snad nikdy co si pamatuji. Až včera studenti.Probíráme takhle farmářské chovy, potraviny, jestli bio ano, nebo ne... A najednou bum, začnou padat otázky na Vodňanské kuře, na Babiše, co si o něm myslím a mám co dělat abych hodinu vrátil zpět k potravinám.

Myslím, že se to povedlo korektně a diplomaticky jsem se vyjádřil tak, že jsem se vlastně nevyjádřil.

Ale uvnitř jsem doslova hejkal radostí.

Není to s námi tak blbé jak to vypadá.

Díky a ahoj Filip.