Asi nebude jediný kdo o dnešním výročí bude psát... Zkusím to zase nekorektně. Těším se na vaše případné návštěvy...
Ne. Vracovský opravdu nechce přepisovat dějiny a tvrdit, že za Hitlera tady byla vlastně pohoda...
Ani nechci zpochybňovat skutečnost, že běh času je sérií událostí na sebe navazujících. Jistě , on ten březen byl jedním z kamínků mozaiky aby srpen mohl za necelé tři desítky let přijít...
Nicméně to, co kolem sebe vidíme dneska ... Na to má srpen roku šestaosmdesát podstatně větší vliv.
Plíživost malých zrad na sobě samotných.... Právě ona vykonala své možná spolehlivěji než sekyrárna na Pankráci. Nevytvářela mučedníky. Vytvářela spolumlčitele, spoluviníky a spoluoběti.
Dneska nám dává na výběr v prezidentských volbách dva nomenklaturní kádry ( Nic proti tomu jak to dopadlo, za mě dobré...) , v parlamentních pak dilema jestli jsou lepší ti neschopmí či všehoschopní...
Celá nálada je tady taková ještě pořád zatuchlá. Nové a skutečně svobodné se ujímá jen pozvolna.
Vyléčí to jen dvě věci. Tou první je čas. Tou druhou, jak už to v pohádkách bývá, jsou dobré skutky a činy. Takže věřím, že to dobře dopadne.
Odkaz roku 68. pak vidím především v poučení. Lepší pro temnou stranu síly je ohnutý hřbet, než useknutá hlava...
