Mám nového šéfa. Tedy až tak žhavá novinka to není, neb se tak událo již v září roku 2015. Ovšem teprve až nyní si po pár letech v područí vrtošivé a despoticky puntičkářské šéfky uvědomuji, ...
... jaká je to vlastně úleva mít nad sebou sice sofistikovaného, ale pořád jenom chlapa. Nebo spíš muže, protože na místní měřítka toho správného chlapáctví je tenhle exemplář opravdu příliš intelektuálního ražení. Myslím, že ani některé ženy v našem kolektivu ho nedávají, natož ti správní chlapáci. Já proti sofistikovaným šéfům nic nemám. Proti sofistikovaným mužům taky ne, pokud dokážou zatlouct hřebík a vyvrtat díru na hmoždinku a nemusím to dělat já či jakákoliv jiná žena, která po tom zrovna neprahne, je svět ještě v pořádku.
Ona sofistikovanost je ostatně vyhrazena jen pro některé oblasti, jinak jsou jeho rysy charakteristicky mužské. V naší společné kanceláři velmi často vládne naprosto nepřehledný chaos. Tedy pro mě nepřehledný. On v něm zjevně přehled má. Občas mu ten chaos trochu zorganizuji, ale pořádek nemá dlouhého trvání. Okamžitě je zdestrukrurizován a rozmělněn na drobné rozptýlené částice a segmenty. Šéf je v tomto prostředí zjevně jako doma a já to, poučena léty a extrémním přístupem bývalé šéfky, neřeším. Kancelář na konci směny zavřu a pořádek dělám raději doma. Tady vládne on. Mé království se nachází jinde. Je třeba to respektovat.
Šéf mi občas dává podivné úkoly. Zdánlivě nesouvisí s mou prací a nejsou nikterak důležité, tedy já bych to tak předpokládala. Ale předpokládat se nemá… To včera přinesl z foyer na linkovaném papíře fixem načmáraný vzkaz od provozovatelů místního bufetu. Bylo na něm dost ošklivým rukopisem vyvedeno BUFET OTEVŘEN a v závorce POPCORN, PITÍ a tři tečky. No hnus! To má reprezentovat kulturní instituci? To má lidi navézt ke konzumaci kulturně.!? V žádném případě! Protože provoz bufetu úzce souvisí s provozem kina, které je právě tím naším žhavým oborem, řešit tohle byla rozhodně naše starost. Tak jsem TO dostala na stůl. A že to mám jako přeformulovat a přepsat do Wordu a vytisknout… a že to dáme do fólie a vylepíme, aby to reprezentovalo a vypadalo kulturně.
Tak jsem si otevřela nový list a započala s psaním. To jsem ještě netušila, že mi tahle maličkost zabere téměř půlhodinu. OBČERSTVENÍ (POPCORN, NÁPOJE…) ZAKOUPÍTE V BUFETU VE FOYER. A vytiskla jsem a donesla na stůl. Šéf řekl: Super, ale mohla bys to dát na šířku? Překlila jsem tedy na správnou záložku, správně zorientovala papír a přizpůsobila novému zobrazení i text. Vytiskla jsem podruhé. Šéf na to: Super, ale mohla bys to zvětšit na átrojku? Nastavila jsem tedy tisk na formát A3 a v mžiku jsem mu ke stolu nesla papír s textem v požadovaném rozměru. Nasnímal jej odshora dolů a naprosto klidným hlasem pronesl: Super, ale co to máš za písmo. Calibri? Dej tam prosím tě Arial, to je takové přívětivější. V naprostém klidu jsem se zeptala, co to znamená „přívětivější písmo“. Odpověděl: Prostě působí na lidi lépe. Už, už jsem chtěla podotknout, že je to pouze jeho subjektivní dojem, že na mě působí lépe a úhledněji útlejší linie písma Calibri, ale raději jsem svou poznámku spolkla, písmo hbitě přeformátovala a tiskla znovu. Tiskárnu máme v místnosti přes chodbu. Vyběhla jsem tam tedy již počtvrté se skálopevným přesvědčením, že do kanceláře nesu finální list papíru, který se už skutečně stane zafóliovanou cedulí. Šéf na něj ovšem znaleckým okem mrknul a prohlásil: Super, ale co myslíš, nevypadalo by to lépe na žlutém podkladu?
Rozhodně vypadalo, Supermane! Proběhlo mi hlavou. Nahlas jsem (poněkud ironicky) řekla jen: Já tuhle práci vážně miluji! A cupitala jsem opět přes chodbu, kde jsem do zásobníku zasunula papír požadované barvy, přeběhla zpět do kanceláře a tlačítkem printu konečně pořídila finální tisk. Do fólie si to šéf zatavil už sám.
Tak mám v kanceláři Supermana. Věty, počínající slovem super, totiž používá velmi často, takže si k té přezdívce tak trochu našlápnul sám. Jsem zvědavá, na další podobné úkoly, které skvěle prověřují mou trpělivost a schopnost sebeovládání. Zvláště, když jsem v časovém stresu a na podobné pitomosti nemám absolutně náladu.
Také jsem zvědavá na konec března. To se nám do kina chystá premiéra akčňáku Batman vs. Superman. Ač tyhle filmy nejsou můj šálek filmového čaje. Asi tentokrát zajdu.
Pro inspiraci.
