Pomáhat a chránit

Znáte to. Koluje mnoho vtipů o policistech, o známém sloganu uvedeném v názvu tohoto mini článku, o jejich dovednostech, umu a řekněme si to mezi sebou otevřeně, i o jejich buzeraci...

Málo článků ale hovoří o tom, že i jejich srdce bijí stejným rytmem, jako ta naše a že i oni jsou JEN a především lidmi. A protože s přítelem máme za sebou jednu roztomilou příhodu, která se zpočátku moc roztomilou nezdála, ráda bych se o ni podělila.

Byl docela malý, drobný a blonďatý. Stál u silnice do Rajhradu, kam se mě přítel rozhodl vzít cestou ze společné dovolené a mával na nás známou červenou plácačkou. Blonďatí chlapi se mi většinou nelíbí, nelíbí se mi ani policisté, protože na mě nikdy nebyli hodní. Nicméně tenhle mě přece jen něčím upoutal. I tak bych ho ale při vší shovívavosti zařadila nejspíše do kategorie „sympatický skrček“.

Zajeli jsme ke krajnici a tvářili se přívětivě. Ten výraz je opravdu nutný. Mám to ověřené. Nikdy se netvařte nad věcí. To nemají tihle pánové v čepicích moc rádi. Klasická věta: „Silniční kontrola, pane řidiči, předložte doklady od vozidla, řidičský a občanský průkaz“, byla pronesena téměř automaticky a dětsky nevinným hláskem. Líbil se mi.

Přítel zašátral v přihrádkách a postupně vylovil potřebné propriety. Pan policista si je nashromáždil do rukou a vydal se podél auta od okénka až k zadní části. Jal se kontrolovat. S nebývalou rychlostí a vítězoslavným výrazem v tváři záhy obešel celé vozidlo a po straně spolujezdce se vrátil. Aby zaútočil. Spolujezdec, kterým jsem byla já, onen výraz zaznamenal více než jasně a ihned zavětřil. Věru, zle je!  A bylo. Následující věta rozezněla celý vnitřek vozu. Tak sebejistý projev se u takového skrčka jen tak nevidí. Zjevně povyrostl nejméně o 30 centimetrů, když důrazně pronesl: „Pane řidiči, víte, že máte prošlou technickou kontrolu?!“

Nevěděl. Jistěže nevěděl, jinak by se postaral o to, aby ji měl a nejezdil si někde 250 kiláků od domova jen tak.  Následovalo tedy nechápavé drmolení, vystoupení z vozidla a prohlídka nálepek na espézetce. To jen pro forma, aby se oba pánové ujistili.

Přítel je optimista. Věří na zázraky a na to, že se věci dějí tak, jak se mají dít. Přítel má štěstí. Veliké. Měl je i dnes.

Zatímco policista hrozil a láteřil a můj přítel se stále dělal blbým, u našeho odstaveného vozu přistavil vůz jiný a jeho polské osazenstvo se dožadovalo osvíceného a kompetentního orgánu veřejné moci o vysvětlení cesty na přípojku k dálnici. Policista zjevně ovládal pouze lámanou angličtinu, kterou zase neovládali Poláci. A ač byl pořádně nesvůj, potil se a zajíkával, nepřestával trpělivě vysvětlovat. Nakonec v Češtině… Poláci nerozuměli. Přítel, stojící opodál, na to celé chvíli koukal a pak vytušíc příležitost, se zapojil. Co vám budu povídat. Není to rozený Polák. Polsky snad cosi odposlechl ze sledování polské televize, která v dobách hluboké totality se svými dabovanými filmy byla nejen na severu Moravy the best. Možná ho do tajů oné řeči také zasvětilo soužití se mnou, kterážto z česko-polského pomezí pochází. Každopádně…

Ani jsem se nenadála a tlumočil. Jeho polština byla skutečně k popukání. V autě se můj pobavený výraz v tváři pomalu rozléval celým mým obličejem. Měla jsem co dělat, abych se nesmála nahlas. Ale na pana policistu a na Poláky to zabralo. Uniformovanec podával vysvětlení a můj přítel ho čímsi vzdáleně podobným polštině předával osazenstvu stříbrného auta. To se tvářilo spokojeně. Co si budeme povídat, oni to Poláci mají více než rádi, třebaže se jen o tu polštinu snažíme.  

Mise byla splněna.

Poláci spokojeně odjeli a blonďatý sympatický skrček po předešlém pronesení pohrůžných vět o odstavení vozidla, trestných bodech a pokutě s vděčným výrazem ve tváři pronesl: „Děkuji. Vy jste pomohl mně, já teď pomůžu Vám. Jen si tu technickou udělejte co nejdříve.“ (Inu, prošlá byla dva měsíce.)

Nastartovali jsme a odjeli. Pomáhat si musíme skutečně všichni. A vážně bych se nenadála, že z téhle té šlamastyky nás dostanou zabloudivší postarší Poláci. Takže dodatečně – děkujeme. I panu policistovi, za shovívavost a za zpětnou vazbu. To se věru jen tak nevidí.