(nejen) o chůzi vzpřímené
Usadí se tam do tváře a je v ní, i když se nesměje. Nevím, jak to dělá, ale má to prostě tak. Budí se s dobrou náladou a pořád se na něco těší. Rovně i sedí. Někdy ho podezřívám, že to trénuje oním nechvalně známým způsobem, s rukama sepjatýma vzadu za opěradlem židle. Jinak to asi možné není. Samozřejmě, že má dny, kdy i na něj sedne splín, nebo je z něčeho příliš unavený, ale je jich tak pomálu, že si vedle něj s tím svým nerovně pokrouceným připadám přinejmenším divná.
Já se totiž hrbím. Ráno tak nějak sice vyskočím z postele, ale ztěžklá jak betonový sloup a směju se tak maximálně, když se vidím v zrcadle při mytí zubů. Těch deset vteřin úsměvu nemá ale vliv na pozici mého těla. U mne to tak asi bylo vždycky. Někdo na mě třeba houkl a já jsem hned seschla jako polámané stéblo. Ona školní poučka: „Choď zpříma a nehrb se!“, mi zní v uších jako ozvěna ještě z dětství. Ale nikdy nezabrala. Tedy pokud jsem se na to až pekelně nesoustředila. Několikrát jsem zvažovala modelkovský trénink s knihami na hlavě či podpůrnou pomoc násady koštěte, co by formování taneční vzpřímené pozice, ale obávám se, že by mi nepomohlo ani tohle. Prsa tak nějak nevypínám. Vlastně, i kdybych je vypínala, nikdo by si zřejmě nevšiml. Mám je totiž po tatínkovi. A vlastně jsem ráda. Vylouply se mi akorát při kojení a to mi vážně dost překáželo. Ráda a ochotně jsem se toho po nějakém čase zbavila.
Hlavu zvedám nahoru, jen když se dívám na vyšší spoluobčany anebo daleko častěji na nebe, koruny stromů a fasády domů, jejichž kouzlo mě nepřestává fascinovat. Chodím trochu jako chlap. Rychle. Jako bych něco pořád nestíhala. Zpomalím snad jen na horách, v lese, prostě na procházce přírodou, která mi dělá dobře. A v botách na podpatku. Kdo si je někdy obul (a chápu, že z pánů to může někdo posoudit jen výjimečně), ví, o čem mluvím. Běhat se v tom fakt nedá. Hrbím se stejně. Nezávisle na tom kde jsem, v čem jsem obutá a v čem jsem oblečená. Prostě se krčím.
Štve mě to a občas mě vnitřní hlas nabádá, abych zatlačila ramena dozadu, zvedla bradu a nadýchla se. Je to pro mne ale, mimo to nadechnutí, hrozně násilné. Řekla bych, že sama sebe doslova terorizuji zevnitř. No a tak si kladu otázku… Nejsem já nějaký podivný prototyp pražen, když je mi tak dobře v mírném náklonu, s rukama spuštěnýma dolů? Výraz pražena volím proto, že nechci říct rovnou - opice. Což jistě chápete. Mohlo by to být hodně zavádějící. Přeci jen, stává se, že se považuji spíše za dámu, nejsem tak chlupatá a pak také na rozdíl od primáta, dokážu formulovat slova i věty a vyjádřit se jinak, než primitivním způsobem. Občas sice váhám, zda je to až taková výhoda, protože není nad to si pořádně zařvat, zavzdychat, zasyčet, zahoukat atp.
Ale to jsem od toho krčení se poněkud odběhla. Co mě napadá závěrem je totiž taková trochu filozofická otázka pro vás, čtenáře. Přiznám se, vytanula mi na mysli po návštěvě včerejšího workshopu nazvaného Emoce a my.
Povězte mi, milí čtenáři… Může být i skrčený člověk rovný?
Zuzana Bláhová
Běžky zadarmo
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/09/28463/w230/Bf403017.jpeg)
... aneb až budete mít tendenci něco někdy třeba sebrat od popelnic, hodně dobře si rozmyslete, zda vám to pak za to stojí
Zuzana Bláhová
Vaše lejno - naše starost
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/08/28463/w230/Bf299113.jpeg)
Koho aspoň trochu zajímá název článku, ať čte směle dál. Garantuji, že se to dozví... i když ne na plnou pusu. To zdejší pravidla pro publikaci nedovolují. Takže jsem opravdu musela volit mírnější výraz k označení exkrementu.
Zuzana Bláhová
Tatry neznaj bratry (ani sestry)
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/07/28463/w230/Bf296728.jpeg)
Dovolená. Pro některé slovo až magického významu. Pro mne, přesun z místa na místo, kde to bude trochu jinak než doma, ale v podstatě si příliš neodpočinu.
Zuzana Bláhová
Něco málo o (ne)snění
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/06/28463/w230/Bf290909.jpeg)
Někde jsem četla, že když se vám zdá o exkrementech, máte vyhráno. Zbohatnete, zdědíte jmění po strýčkovi z Ameriky, vyhrajete ve sportce, váš ex vám nechá dům i se zahradou a na rozloučenou vám koupí Porshe atd., atd.
Zuzana Bláhová
I muži mají své dny
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/17/06/28463/w230/Bf288499.jpeg)
Pokud jste se nechali zlákat notoricky známým reklamním sloganem, jsem ráda. Jak jsem jeho výklad pojala já, to si počtěte v mém po dlouhé odmlce dalším článku.
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Poslanci budou jednat o komisi ke střelbě na fakultě, volí nástupce Dostálové
Návrh opozičního hnutí ANO na zřízení parlamentní vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické...
V neděli začíná v Praze sokolský slet. Představí se 20 tisíc cvičenců
Po šesti letech se Sokolové opět sjedou do Prahy na všesokolský slet. Cvičit se bude ve Fortuna...
„Klidně s Čechy prohrajeme ve fotbale.“ Ukrajinci děkují za munici do děl
Premium Úterní oznámení Petra Fialy, že na Ukrajinu dorazila první zásilka dělostřeleckých granátů...
Není třeba mluvit o normalizaci vztahů, řekl Pavel. Slováci se pustili do Fialy
Nový slovenský prezident Peter Pellegrini přijel do Prahy na první zahraniční návštěvu. „Vnímám to...