Kalhotky

Prolog: Moje kamarádka na FB nedávno vystavila velmi zábavný status. Přiměl mě k malému zamyšlení nad muži tolik obdivovaným kouskem spodního prádla, nad kalhotkami… V úvodu cituji svou kamarádku….  

“Aktuálně očekávám příchod sociální pracovnice...  Dopoledne jedu s dcerou do školky, 10 km autem, na minutu vypočítané schůzky včetně kadeřníka. Před školkou mi dcera oznamuje: "Mami, zapomněla jsem si oblíknout kalhotky." Mrknutím do zrcátka zjišťuji, že dcera má mini sukýnku. Dostává podrobné instrukce, jak se pohybuje dáma v minisukni bez kalhotek. Zdá se, že chápe. Přijíždím odpoledne a ptám se: "Tak co, jak to dopadlo?" Dcera se ušklíbne a ukáže na erární bombarďáky, které jí půjčila paní učitelka.“

S kalhotkami to u nás holek bylo vždycky těžké. Tedy od určitého věku, kdy většině z nás přestaly vyhovovat mámami či babičkami zakoupené pohodlné bombarďáky s gumou až do pasu anebo za komunistů tolik profitované podpultové či tuzexové 7kusové sady s různobarevnými gumičkovými lemy a nápisy Monday, Thursday, Wednesday,… až Sunday.  Půlka vesnických holek z naší třídy odkojená na ruském jazyce ani netušila, co ony zahraniční nápisy znamenají a na jejich klíně byl nejednou zcela nevhodně (zpravidla při převlékání do tělesné výchovy) spatřen v pondělí nápis Saturday. Myslím, že žádnou z nás to ale netrápilo. Praktičnost zvítězila nad podbízivou kampaní přesného týdenního plánu nošení.

Vezměme to ale popořadě… Taky nevíte, která bije, když na vás prodavačka v obchodě s prádlem vybalí pojmy jako V-string, Boyleg nebo Brazilky? Já jsem z toho naprosto v pasti. Rozhodně jsem vyrostla v jiné době a takzvaně nevím „vo co go“. My, dnešní čtyřicátnice, jsme jednoduše měly jen omezené možnosti. Dnes se nám ale i v tomto směru otevřel svět. Takže nezbývá, než se vzdělávat a ochotnou prodavačku zaskočit typem spodního prádla, který je zrovna revoluční novinkou propagovanou na internetu. Ale zpět k tématu.

Vzpomínám si, jak nejedna matka – žena, věčně nespokojená se svou postavou, naprosto propadla éře slavných stahovacích kalhotek, které slibovaly pouhým nošením zaručeně ubrat až 5 kg. Dodnes si nejedna z nás, spatříc je někde v reklamě či ve výloze, vybaví slavnou scénu z Deníku Bridget Jonesové, kterou z podobného modelu v náruživé scéně na zemi u gauče vysvléká neodolatelný Hught Grant. Takový trapas! I když Hught Grant to vzal s okouzlujícím humorem a Bridget z toho rozhodně neměla trauma. Každopádně, chci říci, když kterákoli z nás zašátráme v šuplíku, každá tam jistě jeden podobný model najdeme.

Stejně tak jako model plný krajek. Svůdných, rajcovních kraječek, které tvoří lemy nohaviček, či dokonce snad celou plochu kalhotek, důmyslně prošitou tak, aby nebránila dráždivému vyniknutí jistých partií. Ty první krajky byly silonové a citlivější klíny po celodenním nošení podobných nohaviček nasadily docela nepříjemnou vyrážku. Vše naštěstí záhy vyřešil luxus krajky bavlněné. Dokonce se začaly vyrábět i krajky s elastinem - převratným vynálezem naprosto nebránícím komfortu volného pohybu, zaručená nikam nezalézající pevnost tvaru. Takže ženy či dívky nemusely znova a znova neposedné lemy kalhotek páčit ze svých půlek.

Ovšem i krajka nám postupně zevšedněla. Chtěly jsme minimalizovat. Nebo jsme podlehly nátlaku moderní doby a nárokům svých poloviček? Těžko říci. Objevila se tanga. Jakýsi trojúhelníček látky důmyslně propojený systémem nitek či pásků. Pokud možno co nejtenčích. K jednomu nejmenovanému pánskému časopisu, který si pravidelně za kapesné obstarával můj bratr, byl svého času pravidelně přibalen jeden kousek tohoto dráždivého prádylka. Asi bonus k přečtení, co já vím. Každopádně větší kýč jsem ještě neviděla. Tři černé nitky držely vepředu rudé srdíčko s nápisem LOVE. Právě ono srdíčko mělo halit ženský klín. Romantika jak blázen! Jedny mi svého času přinesl. Dodnes nevím, jak jsem si to tenkrát měla vysvětlit.  Evidentně nevěděl co s nimi, tak je uklidil na jiné místo. Netušil, že vyjma sexuálních hrátek nejsou k ničemu. Prach s tím člověk neutře… a k nošení to vážně není. Ne nadarmo Slováci tento výkřik módy nazvali „tri niti v riti“.

Kdo by si myslel, že tímto minimalizace skončila, je ale na omylu. V módních kuloárech se mezi modelkami nedávno objevil naprosto převratný vynález tzv. samodržících kalhotek. Aneb neviditelné kalhotky C-String (pozorný čtenář si všiml, že je nenabídla ani prodavačka zmíněná výše). Neviditelné kalhotky. Pane jo! Tělový pásek přesně vytvarovaný do podoby ženského klína, vzadu s jakýmsi ocáskem, který se vsune mezi půlky. Jak to funguje, přiznám se, nevím. Sám výrobce uvádí, cituji: „Díky absenci postraních pásků Vám po jejich svlečení nezůstanou na těle žádné otlaky. Budete nejen svůdná a sexy, ale také vynímečná. Oblečte si tyto netradiční kalhotky a překvapte svého milého a třeba i sama sebe. Tyto kalhotky přímo vybízejí k nějakému zdařilému striptýzku...“ No, milý výrobče, nevím, nevím. Mně se jeví tato praktická věc mírně komická. Ale zase pod přiléhavé večerní šaty, proč ne!?

Dcera mé známé ovšem nad kalhotkami vyzrála už v útlém věku. Šla prostě naostro. Jako filmová hvězda. I když naší generaci věkem i zkušenostmi postižená paní učitelka, jí tu naturální radost dost razantně zhatila zapůjčením již zmíněných bombarďáků.

Ale to jsme zase na začátku tohoto povídání!