Iva Votočková
- Počet článků 113
- Celková karma 13,43
- Průměrná čtenost 639x
Seznam rubrik
Iva Votočková
Když zoubková víla splaší býka aneb jsem plašan!
Kdo by to byl řekl do býka?! Vypadá jako takové klidné těžkopádné zvíře. Jen stojí, zírá a přežvykuje. Každý krok si důkladně rozmyslí. Vždyť dělat zbytečné kroky, které se nevyplatí, je tak vysilující. Všechno je třeba nejprve si řádně promyslet. Ano, tak to jsem přesně já. :-) Na druhou stranu ale stačí zatleskat, zakřičet, udělat nečekaný prudký pohyb a z býka je neřízená střela řítící se bezhlavě vpřed. To je potom korida a ani mu nemusíte mávat červeným hadrem před očima. A to jsem taky já. :-) Naposledy mě takhle vyplašila zoubková víla. :-)
Iva Votočková
Bude ze mě rocková bábrle
Stárnu. Pryč jsou ty časy, kdy jsem byla všude nejmladší, nebo jsem alespoň patřila mezi ty mladší. Stále častěji se mi stává, že jsem v kolektivu nejstarší, nebo patřím do skupiny těch starších. A tak tomu bylo i tento sobotní večer. Vyrazili jsme na „večer pod lampami“ s Vypsanou fixou.
Iva Votočková
Z Deníku Bridget Jonesové I.
Občas mám dny, které mi připadají jako vystřižené z Deníku Bridget Jonesové. Ještě jsem neobjevila žádný spouštěcí mechanismus nebo příčinu, ale čas od času se mi to prostě stane. Ráno se probudím jako Bridget. :-D
Iva Votočková
Kráva a blbec nebo dáma a gentleman?
Myslím si, že většina mužů jsou ve své podstatě gentlemani. Jen my musíme být dámy a dovolit jim to. Jednoho jsem potkala nedávno na benzínce.
Iva Votočková
Životní cíl: "Být zítra lepší než jsem dnes!"
Také si někdy kladete otázku, proč vlastně jste na tomto světě? Já ano. Dokonce mám za sebou i životní období, kdy jsem byla pevně přesvědčená o tom, že jsem svůj život dostala jako trest za něco, co jsem provedla. Ač jsem k tomu neměla žádný vážný důvod, byla jsem nešťastná. Nedalo se v tom žít, a tak jsem pomalu a postupně došla k tomu, že to chci změnit. Po pravdě, někdy se mi to daří lépe, někdy zase hůř. V současné době procházím fází, kterou bych novodobou hantýrkou popsala stylem - je to mazec! :-)
Iva Votočková
Nezapomeneme
Ztratili jsme báječného člověka. Byla to jen souhra špatných náhod nebo osud? Těžko říct. Každopádně nás to všechny zaskočilo a je nám to neskutečně líto.
Iva Votočková
A zasloužíme si lepšího prezidenta?
Českem cloumá prezidentovo vulgární vystoupení z Lán, které v neděli odvysílal Radiožurnál. Jak si to jen může hlava státu dovolit?
Iva Votočková
Metoda emočních rovnic - podvod nebo spása?
Už jste se setkali s metodou emočních rovnic? Jsou lidé, kteří člověka, jež si tuto metodu nechal patentovat, vyzdvihují do nebe a potom lidé, kteří jej zatracují a říkají o něm, že je šarlatán, který jen tahá z lidí peníze.
Iva Votočková
Konec světa bude v lednu
Před několika dny se mě jeden pán zeptal, jestli jsem se bála konce světa. Nějak jsem odhadla, že ani tak nechce slyšet moji odpověď, jako že se potřebuje někomu svěřit se svým prožitkem. „Ne, já jsem strach neměla,“ odpověděla jsem stručně, abych ho nezdržovala svým pohledem na věc ve chvíli, kdy se potřeboval vypovídat. Na to se on rozhovořil o tom, že se vůbec nediví mladým lidem, že mají pořád tak hnusnou náladu, když sedí do noci u počítače a surfují po internetu. Že si sedl k počítači, aby si přečetl nějaké informace k tomu konci světa, a že z toho měl nervy na pochodu, protože tam byly velmi propracované teorie o tom, jak do Země narazí jiná planeta a vše tu shoří. Že ty informace byly tak detailní a zněly tak věrohodně, že z toho byl špatný a celou noc z toho nemohl usnout a ráno vstával s hnusnou náladou.
Iva Votočková
Uvěř v zázrak
Už několik let bloudím a hledám tu osůbku, kterou jsem kdysi zadupala do země, neboť jsem uvěřila lživým hlasům ve své hlavě, že ta dotyčná není hodna lásky. Obraz malovaný géniem jsem přemalovala rukou amatéra, a protože můj obraz nebyl nikdy dobrý, přemalovávala jsem ho stále a stále a stále. Už dávno na něm není vidět, co tam kdysi bylo. První vrstva byla překryta druhou vrstvou, ta třetí a pak čtvrtou a ................... Kolik je tam vrstev nikdo nespočítá. Zničila jsem originál a zůstala mi „bezcenná“ patlanice.
Iva Votočková
Co takhle dělat obchod aneb vánice na trhu pracovních příležitostí
Naší malé holčičce je tento týden 2,5 roku. Dny mé rodičovské dovolené budou zanedlouho podtrženy a sečteny a všem nám začne nový život. Naše holčička půjde do školky a já, doufám, půjdu do práce. Nejdříve tedy musím nějakou najít!
Iva Votočková
Myslíte si také, že číst dětem je na nic?
Tento můj článek vznikl jako reakce na jiný článek zde uveřejněný, se kterým nemohu úplně souhlasit. Autorka článku v něm vyjadřuje svůj názor, že když rodiče čtou svým dětem, je to na nic.
Iva Votočková
Jsem matka na plný úvazek a už se za to nebičuji!
Stalo se to minulý týden. Vlekly jsme se s dcerou přes naše maloměstské obchodní centrum. Já měla na nohách pohorky, na hlavě napařenou opravdu velkou čepici a na zádech manželův camel batoh s nákupem. V jedné ruce, navlečené do velké sjezdařské rukavice, jsem třímala naše obrovské těžké sáně. Druhou velkou rukavicí jsem se dost neobratně snažila sevřít malinkatou ručičku své 2,5leté dcerky. Táhla jsem ji odhodlaně za sebou, abychom si z nákupního odpoledne ukradly ještě pár minut pro nějaké zimní radovánky. Najednou se proti nám vynořila dáma v černém. Byla jako vystřižená z titulní stránky módního časopisu ... načesaná, perfektně nalíčená a až provokativně dobře oblečená. „Výborně“, pomyslela jsem si, „tebe jsem tady potřebovala potkat zrovna teď, když vypadám jako špatný stojan na sáně.“ Změřila jsem si ji kritickým pohledem od hlavy až k patě. Znáte ten uhrančivý pichlavý pohled, který vrháme my ženy na druhé zpravidla skvěle vypadající ženy?! Kdybychom je v tu chvíli uměly tím pohledem vymazat z povrchu zemského, udělaly bychom to! Ještě že to neumíme! I přestože jsem si velmi přála najít na dokonalém zevnějšku dámy v černém nějakou chybu, nenašla jsem nic. Vypadala krásně a až nadpozemsky nedotknutelná. Iluzi nedotknutelnosti ještě umocňovala její rychlá chůze, ze které muselo být každému jasné, že si dotyčná nepřeje být nikým a ničím zastavena. Spěchala. Až poté co jsem zavřela své kritické oko, jsem spatřila, že ta nadpozemská bytost letící k nám téměř nadzvukovou rychlostí, není žádná krásná neznámá, nýbrž jedna moje známá, které před měsícem skončily radovánky rodičovské dovolené, a která se vrhla zpět do pracovního procesu. Z jejího vražedného tempa usuzuji, že se vrhla rovnýma nohama. Bylo mi jasné, že pozdravit ji musím já, protože ona se nedívá napravo nalevo a já jsem příliš dobře maskovaná. Odvážně jsem na ni tedy zahoukala na pozdrav. Otočila se, hodně zpomalila a bylo vidět, že se velmi snaží přiřadit si k tomu, co vidí, nějakou konkrétní osobu. Myslím, že nakonec mě stejně poznala spíš podle dcery. Stává se mi to stále častěji, že lidé identifikují nejdříve moji dceru a potom už většinou uhodnou, že ta druhá osoba jsem já. Zřejmě nás tedy poznala, když odpověděla na pozdrav. Potom nasadila urputný výraz brouka kvapníka a někam odchvátala. Pro ty, kdo nesledují večerníčky, kvapník je brouček ze včelích medvídků, který neustále chvátá.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
