Všimli jste si, co dnes udělalo mnoho lidí? … ráno vstali ze svých postelí, prostřených do čínských prostěradel, v povlečení z Číny. Spousta lidí zapnula své mobilní telefony vyrobené v Číně a zapnula televizory či rádia z čínských součástek, jenom aby se dozvěděli co je ve světě nového. Oblékli se do oblečení, které je z valné většiny vyráběno v Číně. Oholili si brady a fousy a učili nezbytnou hygienu prostřednictvím prostředků s nápisy „made in China“.
Poté odešli do práce a uvařili si své první kafe většinou na elektrospotřebičích vyrobených v tom velikém státě Asie. Pracovali na svých laptopech a noteboocích pocházejících s dalekého východu a těšili se z tepla ve svých kancelářích pomocí regulátorů a ventilátorů a klimatizací opět od toho velkého bumbrlíčka. V době krásné polední pauzy, kdy svítilo sluníčko, zašli na oběd do jedné z těch velmi levných čínských restaurací – o kterých koluje tolik vtipů. Chudáci psy a kočky. Smáli se těm vtipům, ale i přesto si objednávali kachny na medu a kuřátka na divoko, či bambusové výhonky, které ovšem u nás nevyrostou. Dováží se k nám mnohdy pod značkou China. Pak se vrátili do práce a pracovali pro velké společnosti, jako je automobilka, továrna na stroje a zařízení (nechci uvádět jména), které mají samozřejmě také své zastoupení v tom obrovském státě jménem Čína. Kde se prostě točí velké peníze.
Po skončení pracovní doby se všichni sešli a na svých domech a úřadech a provozovnách vyvěsili Tibetskou vlajku.
A média tiskla články a fotografové cvakali svými fotoaparáty, jenom aby zachytili ty vzácné okamžiky těch chrabrých, kteří dokázali takový počin – vyvěsit vlajku. Nikdo se však nezamyslel nad tím, že vlajku by zasloužili jiní. Možná ty děti, které pracují v těch nelidských podmínkách a vyrábějí ty technické vymoženosti, které dnes používáme. Možná ty ženy, které šijí jeansy světových značek, ale které pobírají tak dva tři dolary na den za svou práci. Možná ti konstruktéři a fachmani od lisů různých obráběcích strojů toho velkého státu, který produkuje téměř vše, na co si vzpomeneme, a i když si možná podmanil jeden Tibet, tak naopak USA si koupil naprosto celé. Stačí se podívat do článků posledních dnů o Ukrajině, kde Čína jasně říká: ruce pryč od Ruska, nebo zbankrotujete…
A tak přemýšlím, komu vyvěsím vlajku já. Zda těm dělníkům a dětem a zda to bude vlajka čínská. Nebo těm psům a kočkám, kteří vlastně ani vlajku nemají. Otázkou, která přijde potom, bude co je vlastně víc pokrytecké…
Pozn. autora: absolutně tím samozřejmě neznevažuji právo Tibetu na vlastní stát, či problematiku s tím spojenou. Jde jen o to, jaký metr bude použit. Zda forma Krymu a dobrovolníků v krásných uniformách, jako ze škatulky, či forma bombardování ošklivého Srbska, které urputně týralo Albánce.
