Právě dneska slavíme malé 25. výročí úmrtí jednoho z nejlepších písničkářů totalitní doby - Karla Kryla. Bohužel si ho z dnešních žurnalistických skupin připomněl málo kdo. Možná ze strachu?
Měl jazyk ostrý jako břitvu. Byl ztělesněním roku 1968 a všech mladých, kteří bouchali do kytary všechny jeho akordy od sedmdesátých let, přes osmdesátky až po ta devadesátá léta. Byl malý. Postavou. Byl velký duchem a dovedl se rvát. Hodně mu to myslelo a měl smysl pro spravedlnost, cit pro demokracii i politiku. To jsou všechno predispozice, které se asi dnes nehodí. Nebo možná žijeme tak pohodlně v demokracii, že si ani neumíme představit, jak snadno lze taková demokracie ztratit. Tedy, pokud jsme ji vůbec měli. A tak přemýšlím, jak by asi na tuto otázku odpověděl sám Karel Kryl.
Tak „podívej“ hochu, ty devadesátky byly krutý. Vlastně jsme vyměnili demokracii za politické zřízení jásotu z nových věcí, kterými nás balamutili ti, kteří mohli tiše vládnout. A to co dnes přiznávají, že zhasli, aby se mohl rozkrást státní majetek, to přece poznamenalo ten národ na jeho morálním hřbetu, který se ohnul. Nevyrostli totiž nejlepší, ale ti co si nakradli. A ti, kteří si nakradli špatně a moc okatě, tak buď utekli jako Krejčíř a Viktor Kožený, nebo skončili pod náhrobními kameny, jako Mrázek.
A protože si každý mohl dělat, co chtěl a společnost dole viděla, jak ti nahoře rozebírají vše, co jde, tak začali rozebírat a nevracet taky. A proto politická garnitura přišla v době milenia se soukromími exekutory, aby jaksi se jim dala plná moc pod rouškou státního razítka. A jak zaznělo v jednom seriálu, oni nezabírali jen majetky, ale i životy, podle toho jak se jim chtělo.
A tak v další dekádě, aby politická garnitura umlčela davy a mohla dál nečinně ovládat masy, přišla s oddlužením, aby se nemuseli vracet dluhy. A se šmejdy, kteří dál systematicky okrádají důchodce, protože se vždycky přece nějaká skulina v zákonech najde.
Společnost díky politikům několikrát ohnula páteř a média jim k tomu tiše přizvukovala. Ono se není co divit, když zase v těch devadesátých letech se naoko oddělily vydavatelské domy od politických stran, aby se přece vytvořila ta svobodná média. Které nakonec koupil Andrej Babiš. Jaký paradox.
A tak česká společnost má politickou garnituru, která si vychovala Čechy a Čechy, kteří si vytváří onu garnituru, kde řešíme 20 – 50 uprchlíků, kteří přes nás jen přeběhnou, protože stejně chtějí do Německa. Ale to, že jen v Ústeckém kraji chybí 612 zubařů a nějakou dobu nejsou schopny jezdit ani autobusy v několika okresech, to prostě neřešíme.
Naučili jsme se řešit v hospodách zástupné problémy: uprchlíky, romy, gay komunitu. Neřešíme, že jeden dělník v Mladé Boleslavi bere 40 000,-Kč a druhý o kousek dál jen 15000,-Kč. Neřešíme matky samoživitelky nebo důchodce. Ale dobře nám tak. Zvykli jsme si na to, že demokracii máme. Nenaučili jsme se ji ale budovat!
Třeba by takhle odpověděl. A vlastně nato měl i celou deku nazvanou: Země lhostejnost.
