Z Vladivostoku stopem domů - báseň psaná ze Sibiře

Jak jel pardubický kluk stopem z Vladivostoku zpět domů. A proč? Protože mu to přišlo jako dobrý nápad. A pod vlivem zážitků ze Sibiře mě napadlo napsat tuto věc. 

Gulag

Šero jen a slepé světlo,

smutek čeká v závětří.

Ani nebe, ani peklo,

sklesne hned ten, kdo to zří.

 

Únava a zkřehlé dlaně,

smutné písně odtud zní.

Celý den pod hlavní zbraně,

všichni jsou tu ztracení.

 

Lopata a krumpáče,

stovky mrtvol na nohou.

Oko suché nepláče,

až ruce už nemohou.

 

Žena tvá je doma sama,

děti otce vyhlíží.

Tebe čeká však jen jáma,

hnusná cela bez mříží.

 

Autor: Vojtěch Marek | čtvrtek 23.2.2017 9:31 | karma článku: 19,96 | přečteno: 695x
  • Další články autora

Vojtěch Marek

O toleranci a pokrytectví

28.5.2019 v 10:04 | Karma: 34,50

Vojtěch Marek

Evropské elity selhávají

10.4.2019 v 8:37 | Karma: 35,16