V klidu spát

Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.

Samotný v našich čistých duších
které,
pod soumraky temna brnkájí nám v uších 
jímž,
osud nabádá nám rozdělit se na milion částí
čímž,
život bdělých srdcí se utápí v poníženém plášti
(vedle)

V úpadech svého já chtěl bych být
ten,
co nechá srdce bít
tam,
kde usíná hvězda tajných snů
kam,
posílám prázdné vzpomínky z tvých rtů
(jen - jsem)

..

(a pak)

Stát a předstírat co ty
ticho té stejné samoty
(a my) 
Si z duše všechno brát
nad ně všeho jen hlasitě se smát
(a my)
 Jen tak se sebe ptát
jestli o samotě budem si spolu hrát
(a pak)
zbyde nám jen pouto mezi ploty
když nás lámou v bedrech Amorovy hroty
(tak, tak)
...

"Zde nedopsáno - pokračování, snad zas příště ..."