Láska

„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“   

Přelud je jen prostořeká strana lásky,
za níž skrývají se ty nejhlubší vrásky.
Samota svázaná jako laciná děva,
snad emocema, které ani nemá.
Je to láska!
- jejíž cílem je utonout.
Láska s přeludy krás!
- když na tebe zapomenou.
Je to strach! 
- z opouštění.
- z odloučení.
že už nic není.
Je to prázdno
- jako růže,
když se s city objímaje
- bolestivě.
Taková ona je
A ze zbytků prolámaných srdcí
Jsou jen zkamenělé tváře 
ze záře hvězd svítá tuhý mráz
v nás jen pusté ticha stopy
v hroty propichují duše
touche...

„Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. „Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít … ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval… Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.““