Lampiony

Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?... Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

I. 
Celý den pročítám staré zprávy v telefonu,
v níž čítal jsem o trápení dotyčné (ne)jmenované.
Mezi řádky písmen se slzou v oku tonu,
z naší realitní snad ne fikce níže podepsané.
Celý večer pročítám osud s nímž se v písmenech chvěla,
jen já tupá loutka sobecké sítě zaplaven sám sebou.
Trápí se pro mé štěstí a na své asi zapomněla,
přiznávám, tlukoty ve mě mne náhle zebou.
Trápí mě bolest z její duše jenž slyším křičet ze spaní,
a že to bolí! - Jako střela do komor jsou mé vrásky.
Já chtěl bych napravit to přes její ústa jenž mám na dlani,
byť mě to neomlouvá, jsem amatér v síni lásky.
Marně přeji si, aby to něco sevřelo čas na zástavu,
aby se zachvělo mé srdce a ty´s mohla si sáhnout.
Na to čeho mám tě ...plné srdce, plnou hlavu,
obě ruce - v davu - mé city do tebe vtáhnout
...promiň mi
II.
Básně věnované tobě sepisuji,
neumím to vyjádřit jinak než-li slovy,
Omlouvám se, že ...tě miluji
Jen slabým vánkem přeji si víc činů,
však prosil jsem všechny svaté i Bohy.
když v tvém srdci nesměle spočinu
Jen prosím tě, prosím - nás nezahazuj,
bušíme v sobě smutkem po doteku,
v předobrazu
Samotné loutky na nitkách štěstěny,
dychtím po smrti, když je ti do breku,
a házím ze smutku hrách na stěny
Mé svědomí hryže se do polštářů,
když miluji a ty trápíš se z obav
jediná z mých milostných čtenářů
S anděly za zády jenž při tobě stojí
jsme tady odteď pro sebe oba
aby.... stalo se co nás oba (s)pojí
III. 

Zní...
ty ukryté city co v srdci mám,
potichu a přitom tak hrozně nahlas.
Jako labutí zpěvy nad úplňkem - rozplývám,
z ní...
Intermezzo

Tomu, se kterým procházím krajinou snění,
tomu, co má vůni koupelové pěny.
Tomu, jemuž kadeře vánek prsty češe,
tomu toužím věnovat zítřek i dnešek.

Tomu, jež se často budívá ze spaní,
tomu, kterého políbit bych chtěla (bez ptaní).
Tomu, v jehož blízkosti slabá jsem v kolenou,
přicházím k němu s hlavou mírně skloněnou.
Tomu, jehož jméno je tesané do skály,
připíjím, slyšíš?  ....To cinkají poháry.
O něm - už v dávných kronikách je psáno,
s tím chci večer ulehat a vítat každé ráno.

IV.
Cítím jak jí to bolí,
když nejsem u ní.
Když si mě zvolí,
budu její vůní.
Budu...
její příčinou i následkem řešení.
posledním dechem z jejího těla
její Múzou jež v srdci pramení
akord G, kterým mi zazněla
opora v každé její vteřině
teplo, co zahřívá jí v peřině
ten, který se o ní bude rvát
ten, který jí má rád
ten, který jsem
ten, sen
Který nechává si zdát
kterého (snad) nechce se vzdát
Ten, který jí způsobí, že se začne smát
Ten, který za ní bude pořád stát
..přísahám

V.
Mám jedno přání, s nímž chtěl bych dokázat co k tobě cítím
To jedno přání vložit do barev tvých oděvů
do barev s nimiž mé oči štěstím svítí
zarytě zapsat to tvých milostných úsměvů
Do tvého svědomí i do tvých vlasů
bez výčitek do posledním písmen - jako tehdy ty PÍSMENA
létat nad labutím jezeře za jejich hlasu
v úplňku šeptat miluji tě do tvého jména
Být spolu spojeni v jediné přání tuším
To stěží přeji si - být lampióny
Jsi pro mě vším
To přání - jsme MY
...už prosím neplakej
"Co to znamená ochočit?" "Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta..." "Vytvořit pouta?" "Ovšem," řekla liška. "Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji Tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mě jediným na světě a já zas pro tebe jedinou na světě..."