už dávno vím, že lidé jsou různí a všelijací. Byť nejsem jiný než-li ostatní. Naučený slušnosti vůči druhým s pokorou vůči starším a uznáním vůči zkušeným jsem za těch X-let nepochodil a vždy jsem narazil, narazím a asi narážet budu. Smutné je zhostit se role neslušného a způsobovat rozlišnosti vůči společnosti jako celku jednoho Světa, jednoho VeSmíru...
Budu-li příště šťastným,
nechám si to pro sebe.
Ušetřím tak své tělo,
tísnivé bolesti svěrací kazajky.
V níž zatracen jsem,
pomlku po pomlce.
Tak snadno ztrápený těmi,
jimiž slušnost se nerovná.
Naučený ostatním naslouchat a přát jim,
ačkoliv samotnému přáno mi není.
Rozdávam úsměvy za úděl,
kudly do zad.
Pouhým člověkem jsem jehož předobrazy,
přikladají k významu mé oči.
Klaním se davu.
Jsem špatný neboť mám snahu?
"V zajetí povýšených osob
jako by trhalo se nebe
Jako by hnilo
jako by
bylo..."
A z něj zbylo jen sebestřední ticho,
všech těch Bodajících.
Jenž určují svou velikost,
jen vlastními hříchy.
Co slušný člověk zmůže?
Co vlastně slušný člověk může?
Držet hubu a krok s nechtěnou
dobou neměnou?
"Dobro za zlo
a snahu za zbytečnost
mění krále klaunem
zbytečně zbytečným"
Kdyby mohlo být mě více,
hájil by svou spravedlnost.
Na kusy servaný,
odpadám...
Bonae mentis soror est paupertas
(Sestrou poctivé mysli je chudoba)
