Poslední dobou jsem si všiml, že plno lidí se snaží zjistit, co je to je vůbec ta histologie, "když mi odebrali pihu a mám si zavolat na výsledky histologie" ...Víte co je histologie a co vše zkoumá a zjišťuje?
Histologie je lékařský obor, který má využití při zkoumání patologických změn tkáně (zhoubné bujení). Pomocí histochemických technik lze prokázat přítomnost látek (např. enzymů) v buňkách a tkáních a lépe tak porozumět chemickým procesů v živém organismu.
Pro mnohé laiky, ale i studenty či dokonce lékaře je to spíše načmáraný obrázek abstraktního umění, který by se dal někam na stěnu ložnice, než ten fakt, že se jedná o diagnostiku z oblasti patologické anatomie.
A není divu, samotná histologie je strašák lékařských fakult (tedy hned vedle anatomie). Například v Básníkách se vše točí v prvním ročníku okolo anatomie - to je celkem fajn, ale v realitě se k anatomii hodně druží právě ta histologie. A musím dodat, že histologie se zabývá mikroskopickou strukturou tkání - samotně i anatomicky správnou. Patohistologie je jen jakési synonymum histologie. Obě zkoumají mikroskopicky tkáně - histologie - anatomické složení a správněji patohistologie - patologické změny na tkáních.
Histologii nejvíce z lékařů využívá patolog (jak jsem již psal dříve), je to jeho každodenní chléb.
K tomu však potřebuje oddělení z působností,personál, mikroskop a hrnek kávy.
Takže histologie je mikroskopická práce - čili bez mikroskopu je nepraktikovatelná!
Mikroskopy se používají buď světelné nebo elektronové.
(rozdíl mezi nima je ten, že světelný používá fotony a skleněnou čočku a elektronový "světe div se" elektrony a elektromagnetickou čočku)
A ty se dělí na pár podtypů a blábláblá...
Určitě stojí za zmínku něco z histologických technik, alespoň: fixace a barvení vzorků.
(Živočišné tkáně totiž nelze zkoumat v nativním stavu, rozkladné procesy, které začínají prakticky ihned po smrti buňky, totiž nenávratně ničí původní strukturu tkáně.)
FIXACE: K usmrcení tkání se používá fixačních tekutin. Jejich jednotlivé komponenty ovlivňují výsledný obraz, protože se při kontaktu s tkání jedná o chemickou reakci. Např. HgCl2 (chlorid rtuťnatý) hrubě denaturuje bílkovinné komponenty, ale dobře zachovává strukturu cytoplazmy a jádra. Naopak formaldehyd, glutaraldehyd a OsO4 (osmium tetroxid) denaturují proteinové složky velmi jemně, a proto se používají pro fixaci v elektronmikroskopických studiích.
Pro studium tuků a tukových látek je vhodný formaldehyd či podobná látka, která k nim není agresivní.
V řadě případů je možné využít metodu freezing-drying , tzn. zmrazení tkáně a její vakuové vysušení ve zmrzlém stavu, což zabere podstatně méně času, avšak na úkor výsledné kvality. :P
Histologický artefakt je struktura, která chybí v živých tkáních, ale objevila se během přípravy histologického preparátu. Např. během barvení, montování v entellanu, apod. Histolog či jiný "profík se vždy snaží vznik artefaktů minimalizovat.
Mezi tím se však odebraný vzorek (např. piha) musí ještě "zalejt" nejčastěji parafínem nebo nitrocululosou, protože ten vzorek se pak bude krájet na mikro plátky a my potřebujeme aby se zpevnil. CO se týče použitím světelné mikroskopie, tak tam se více používá např. epoxidová pryskyřice. A samozřejmě ještě je "zalejt" rozpouštědlem, jelikož spousta vzorků není mísitelná s vodou.
A samotné krájení vzorků na tzv. mikrotomech - což je přístroj na řezání velmi tenkých řezů pro mikroskopování. Po ukrojení řezu z parafínového bloku je řez napnut na kapce vody a přilepen na podložní sklíčko. Tzv. celloidinové řezy jsou štětečkem přenášeny do 70% alkoholu, zmražené řezy pak do nádoby s destilovanou vodou. U tzv. parafinových řezů se jako lepidlo k adhezy na podložní sklíčko používá nejčastěji bílek-glycerin, jindy želatina nebo syntetická lepidla. Po nalepení musí být řezy odparafínovány a převedeny zpět do vody, aby mohly být barveny (ve většině případů). :)
Prvá dvě barviva řadíme k tzv. jádrovým (bazickým), orcein má různá užití, šafrán je barvivo na kolagen tzv. kyselé.
BARVENÍ: K barvení se používají přírodní barviva, nebo syntetická barviva.
Z těch přírodních je asi nejvíce používaný hematoxylin - což je extrakt z kampeškového dubu. Dále tam patří např. karmín, orcein a šafrán
Z těch syntetických např. eozin, fluorescein, methylenová modř, apod...
Barvení Hematoxylin-eozin - asi nejpoužívanější barvící metoda..Výsledek ? Jádra a bazofilní struktury modré, ostatní části preparátu odstínovaně červené.
A existují ještě další metody barvení (Modrý a Žlutý Massonův trichrom, Impregrace dle Gomoriho, barvení dle Pappenheima ..atd ) Každé barvení je ale specifické dle výsledku barvení.
Toto je například ledvina v barvení HE (Hematoxylin-eosin)
Krátký příklad ve formě jednoho pěkného videa
(je to spíše prezentační video, ale jsou tam zachycené práce laborantů i patologů při zkoumání)
http://www.youtube.com/watch?v=KRt1W22sWPA
Takže odebraná piha, kterou Vám např. Váš dermatolog debral a poslal na histologii, tak prodělala všechno toto, co lze vidíte než patolog dospěl k závěru zda je piha taková či maková.
A to nejsou jen pihy, dále to jsou vzorky biopsií např. z chirurgicého výkonu, gynekologie, ale taky přímo odebraného vzorku z pitvy.
Histologie je zajímavý obor a myslím, že i umění. Protože výsledkem poznáte nemoc, diagnosu, průběh, ale i anatomické složení.
Dá se pozorovat úplně všechno, od kousku srdce až po nerv.
A k tomu se hodí jeden krásný citát:
Lidské tělo má mezi 50000000000000 a 100 bilionů buněk ... a musíme se naučit identifikovat všechny.
