Adrenalin mode

Přidávám další Poetickou, ve které bych snad poukázal Na to, jak je dobré míti Někoho, který nám stojí při Boku. Navíc, básně se to moc nechytají avšak - kdo nic nezkusí - nic tak nezíská. 

Sevřené komory a dupot bez dechu,

střídavé barvy v hlas nutkavého spěchu.

Snížená hyperbola ve rtuťovém sloupku,

stav který nás uzavírá...

Hluboké sny kolem padlých těl,

ten pocit ostrých bizardních střel z děl.

Život oživit prášky? Zbytečná iluze,

nejvhodnější je adrenalin a infuze..

Sevřený hrudník láme nám žebra,

oživení člověka? Třicet ku dvěma.

Záchrana stavu při krátkém komatu,

umí jen láska- pátrajíc po hmatu...

Při zpětné reakci a známky šoku,

postačí teplíčko po našem boku.

Přístroje pípají a křivka se nemění,

zůstává rovná - už se nic nezmění...

Pulsace na krku nejeví známky,

všechno to vypadá na srdeční šrámky

Zůstává jizva po odchodu ze světa,

zástava života?! Blbost či Osvěta ? ....
A tak se zeptejme jen sami sebe,

zda je nám smutno či s někým skvěle.

Ve vánku bolesti však vždycky se najde,

ta pravá osoba, která k nám zajde!...

A to je dobré si pamatovat,
aby nedocházelo k osamoceným dnům a pak těch náhlých rozhodnutí,
která vedou k rovné čáře na přístroji.