William Styron – Sophiina volba

Kniha není jen vyprávěním o osudu tři hlavních postav románu, ale také freskou americké společnosti v první polovině dvacátého století.

Hlavní hrdinka příběhu Sophie (Zosia), pochází z vyšší vrstvy Poláků. Kulturně založenou rodinu Sophie, vede egoistický otec, profesor gymnázia, milující Německo a Wágnera a dále radikální fašista. Nechá svou dceru sepsat pamflet, přihlašující se k vyřešení konečné otázky židů. Nesetká se s pochopením svých kolegů, naopak je jako představitel polské inteligence odstraněn Gestapem. Jeho dcera je odvezena do koncentrační tábora Osvětim, kvůli krádeži šunky pro nemocnou maminku v dubnu roku 1941. Na pobytu Sophie v táboře, autor pomocí postavy spisovatele Stinga, barvitě líčí průmyslové vraždění lidí, využitkování života jako takového do poslední kapky.  Sophie se díky svým schopnostem: psaní na stroji, těsnopis, němčina bez přízvuku v různých dialektech, dostává do rodiny dozorce tábora Hösse, což ji zachrání život na hranici přežití, až do dne osvobození tábora 27.1.1945. Dostává se do USA, kde ji zachrání po kolapsu v Brooklynské knihovně muž jménem Nathan. Vedle Stinga třetí postava románu. Nathan využije služeb svého bratra odborného lékaře pro záchranu Sophie. Nathan, psychopat na drogách, se stává milencem Sophie. Všechny tři postavy se setkávají v penzionu Yetty Zimmermannové. Domě volný mravů, oproti zbytku puritánské Ameriky. Stingo se do Sophie tajně zamiluje a šmíruje kopulační exploze Sophie a Nathana z vedlejšího pokoje přes stěnu. Tady se dostáváme k důležité připomínce puritánské Ameriky. V USA po druhé světové válce, totiž nemohli muž a žena spát v jednom pokoji pokud nebyli manželé. Což ani za první republiky Československé ani za republiky socialistické nebyl takto lidem dirigován život. Jsou opravdu Spojené státy demokratickou zemí? Další poznámka k autorovi Styrona. Je zřejmé, že autor se nechal, v otázce tragického spisovatele milující ženu někoho druhého, inspirovat ruským spisovatelem M. Dostojevskij v díle Uražení a ponížení.

Autor zde dále líčí sváry a předsudky mezi Jihem a Severem USA a tak dále celkem 710 stan nového českého vydání Knižního klubu v Praze (2009). Zde bych chtěl upozornit na v celu nesmyslnou rozsáhlost díla. Především dlouhé pasáže popisů děl pro Evropana neznámých amerických autorů jsou nezáživné. Dále vnitřní hnutí myslí jednotlivých postav podrobně popsané na několika stranách je přímo typické pro americkou literaturu. Pokud chcete číst americkou literaturu, připravte se, že To (narážka dílo S. Kinga) bude dlouhé. Berme Američany jací jsou. Jsou to megalomani. Mají rádi dlouhé filmy, tlusté knihy, velké hamburgery (pak se více podobají svým knihám), velké auta, mrakodrapy a Sigmunda Freuda. 

Papež Benedikt XVI. (bývalý člen Hitlerjugend), odsoudil krutost nacistů a vyhlazování lidí. Den 27.1. je významným dnem věnovaný obětem holocaustu a zločinům proti lidskosti. Jenže zločiny proti lidskosti se dějí neustále a jejich hlavním strůjcem v 21. století jsou Spojené státy a její hamižné a nesmyslné války pod rouškou fundamentálně křesťanské propagandy.

Je mi líto obětem 11. záři, těch jednotlivců kteří tak hrůzně zemřeli v kouři a plamenech. Jenže problém Američanů je, že si své chyby v mezinárodní politice uvědomují příliš pozdě. Co jste čekali po zločinech proti lidskosti v Korei, Vietnamu, Iránu, Guatemale, Kosovu, Afghánistánu a Iráku? Kobercovým náletem se problémy obyčejných lidí neřeší! Očekávat, že naléváním oleje do ohně, se oheň uhasí je nesmysl. Vždy křičíte „Oh my God“ když už je pozdě.