Česká vláda se snaží řídit epidemii pomocí umělého omezování sociální mobility zavíráním obchodů a služeb. Škody, které přitom páchá, jsou dost možná horší, než napáchá virus sám.
Stávající přístup české (ale nejen české) vlády k omezení pandemie je založen na redukci tzv. horizontální sociální mobility. Teoreticky je to tak, že čím méně se lidé budou pohybovat (a setkávat), tím méně se nakazí. Omezení mobility se děje cestou restrikcí – chcete-li zákazů, a to dvojího druhu. Prvním z nich je bezprostřední omezení; tedy zákaz vycházení, kdy lidem prostě znemožníme pohyb, druhým pak nepřímé omezení tím, že jim vezmeme místo, kam by šli.
Protože omezení prvního typu je udržitelné jen krátkodobě a na hraně lidských práv, soustředí se opatření do druhého. Jednou se zavřou malé obchody, pak velké, pak se omezí prodej hraček nebo elektroniky. Uzavřou se kulturní zařízení, sportovní areály. To vše má na průběh epidemie pozitivní efekt, protože omezením pohybu dochází k poklesu reprodukčního indexu; virus se méně šíři. Otázkou je, za jakou cenu.
Uzavření čehokoli je problém pro lidi, kteří zde pracují. Současně dochází k narušování kontinuity společnosti. Každá moderní společnost je založena na tradici chování, a když děti nechodí do školy, je tento přirozený a správný stereotyp narušen. Uzavření kulturních zařízení brání lidem ve společenském kontaktu, který potřebují jak jednotlivci, tak celá společnost, totéž platí pro hospody a restaurace, v naší kultuře vnímané spíše jako kulturní než gastronomická zařízení. Bohužel, zdá se, že vláda nebere v potaz škody na společnosti a soustředí se jen a pouze na to, co sleduje jako primární, tj. na dílčí snížení „R“ a na druhé straně na ekonomické kompenzace provozovatelům těchto zařízení. Ne však na sociální kompenzace celé společnosti.
Vše, co jsem zde popsal a co denně zažíváme, lze vysvětlit a omluvit jako krátkodobé opatření, ale o krátkodobosti nemůže být řeč. Měsíce uzavření mají bezprostřední a jak krátko, tak i dlouhodobý dopad na celou spolčenost. Jejich důsledky mohou být podstatně horší než důsledky samotné epidemie, jen je nyní nevidíme. Proto je potřeba před přístupem založeným na teorii „výpočtářů“ bez zohlednění potřeb společnosti důrazně varovat. Zákazy a omezeními Covid nevyřešíme. Důslednou prevencí, hygienou a očkováním ano.
Hezký den.
