„Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“ prohlásil prý nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels. Přestože dnes už víme, že neměl pravdu, něco z jeho věty platí dodnes.
Mnoho lidí, politiků, a nakonec i novinářů věří tomu, že ona slavná Goebbelsova věta platí. Tedy, budeme-li něco dostatečně krát opakovat, lidé se k tomu začnou stavět jako k pravdě, nebo přinejmenším k něčemu, co je reálné. V teorii masové komunikace se tomto říká „přímá střela“. Přesto, pravda to není. Lidé totiž nejsou hloupí, umí odlišit věci spíše reálné od těch spíše nereálných a hlavně, mají-li k dispozici pluralitu zdrojů, a jeden hovoří stále totéž, hledají alternativy.
Co však platí bezezbytku, je schopnost médií určovat agendu, tedy o čem se bude mluvit a do jisté míry spin, jak o tom budeme mluvit. Kombinace tématu a réma, tj. vyznění pak vede k tomu, že publikum; čtenáři, diváci, diskutující na sociálních sítích, převažují v určitém nastavení vůči tomu, o čem se mluví. Média tedy nedovedou přesvědčit lidi o tom, že zjevná lež je pravda, jak tomu kdysi věřil nacistický pohlavár, avšak dokáží velice účinně ovlivňovat společenskou atmosféru.
Pandemie, které čelíme je nepochybně velká katastrofa. Je nepochybné, že autority při jejím řešení udělaly mnoho chyb. Jen v česku se jich dopustila vláda, politici, odborníci, i samotná média. Na druhou stranu považuji za znepokojivé to, že mainstreamovými a seriózními médii je trvale udržována atmosféra „generální chyby“. Tedy, že každé jedno rozhodnutí politiků je špatně, že každé vede pouze k větší katastrofě. Aby nebylo mýlky, nechci tím zpochybnit povinnost médií kontrolovat politiky ani jejich nutnost zodpovídat se ze svých rozhodnutí. Pouze upozorňuji na fakt, že přehnaný negativismus a převládající agenda „vše je špatně“ nás k vyřešení epidemie nijak neposouvá.
Česká republika potřebuje pozitivní média. Média by měla více informovat o tom, co je dobře, co se daří, že problém, kterému čelíme, snad postupně směřujeme ke svému vyřešení, že ne vše, co podnikne vláda nebo úřady (ať už v nich sedí kdokoli) je špatně, a že jedině společně překonáme, co nás postihlo.
Hezký den.
