Jednou z absolutně základních zásad při řízení a prosazování opatření jakéhokoli druhu je, že pokud chci, aby mě lidé poslouchali a respektovali, musím v nich vyvolat dojem, že mé rozhodnutí je fundované a věcně správně.
Přesvědčovat lidi o tom, aby respektovali nepříjemná, často omezující rozhodnutí ze strany managementu ve firmách a vlády ve státu, není snadné. Je to profese, je to řemeslo, které má své zákonitosti a pravidla. Platí, že lidé jsou v podstatě dobře přizpůsobiví, jestliže jim ukazujeme, že to, co jejich autorita žádá, má smysl, cíl, je profesionálně řízeno.
Mnoho z toho, co v posledních měsících dělá vedení státu, tj. zavádění, udržování a prosazování různých opatření omezujících život jak jedince, tak společnosti jsou věci, které jsou ve skutečnosti velmi podobné zavádění různých opatření ve firmách a v organizacích. Pouze v podstatně větším měřítku. Je zajímavé sledovat, že vedení státu v tomto dělá chyby ne nepodobné chybám, kterých se dopouští management, pouze také…ve větším měřítku.
Jedním z příkladů je uzavírání a otevírání škol. Pokud chci přesvědčit lidi, kterých se opatření týká, o tom, že je správné, potřebuji k tomu dvě věci. Osobní charisma, kterým je dostanu na svou stranu, a intenzivně vnímaný poměr mezi opatřením a jeho benefity. Tj. uzavření škol skutečně omezí šíření viru. Pokud tento vztah lidé bezprostředně nezaznamenají ve svém životě, je nezbytné jim ho ukázat. Jak? Vláda, tedy management, zde může využít jedné vlastnosti naší psychiky, a to, že jsme schopni se podřídit i tomu, s čím jsme osobně v rozporu, za předpokladu, že se nám to jeví jako rozumné, chcete-li, jako logické. Aby se jakékoli opatření jako logické jevilo, musíme vidět objektivní důvody. Lidově, čísla.
Protože většina lidí není schopna osobně vnímat dopady jednotlivých opatření, a protože charisma vlády je spíše chabé (toto nemyslím jako invektivu vůči jejím členům), je potřeba, aby „rozumová argumentace“ byla přítomna u každého jednoho rozhodnutí. Každé jedno omezení má přicházet s informací o tom, jaké konkrétně budou jeho výsledky a kdy se dostaví. Každé jedno uvolnění musí být doprovázeno daty o tom, co ho umožnilo, a také vyhodnocením, jaká byla skutečná účinnost.
Vláda tato data občanům neříká. Těžko říct, zda proto, že se jich bojí, že je považuje za zbytné, anebo že je jednoduše nemá, ale tím, že je neříká, dělá zásadní chybu. Podlamuje svou důvěru a podlamuje také důvěru ve vládnutí jako systém. Jinak řečeno, každá další vláda, ať v ní bude kdokoli, bude mít obtížnější situaci, pokud jde o prosazování jakéhokoli dalšího opatření.
Informování občanů o účincích opatření, o očekáváních s nimi spojených a o zhodnocení účinnosti těch, která byla provedena, je základem a nezbytným předpokladem důvěry zaměstnanců v management a občanů ve stát. Pokud tato důvěra nemá být narušena na dlouhou dobu, násobně překračující délku pandemie, je potřeba s ním začít
