Podzimní volby se blíží a strany spouštějí aktivní fázi předvolební kampaně. Osobně mi na scéně chybí pravicová konzervativní strana.
Nízké daně, malý stát, maximum sociálních služeb poskytovaných na komunitní a municipální úrovni, minimum v režii státu. Minimální úřednický aparát, minimální regulace práce a překážky v ni. Maximální svoboda a v rámci možností co nejvyšší volná konkurence.
Takto by se dala ve stručnosti popsat konzervativní pravicová politika, pravda, parametrů bychom našli více. V Evropském kontextu byla její asi nejvíce viditelnou představitelkou konzervativní strana ve Velké Británii v 70. a 80. letech a v jejím čele pak nesmrtelná „železná lady“ Margaret Thatcherová.
Jsem přesvědčen, že podobná strana na české scéně zoufale chybí.
Blíží se volby a politické subjekty brojí do horké fáze kampaně. Piráti (se Starosty), Spolu, ANO… v podstatě všechny subjekty, které mají reálnou šanci se do Poslanecké sněmovny na podzim dostat tak či onak cílí na středového voliče. Dokonce i ČSSD, tradičně strážkyně zájmů „dělnické třídy“ a momentálně na jejím okraji sází daleko více na městské a středově orientované lidi než na kohokoli jiného. Důsledkem jsou minimální rozdíly v programech i jejich aplikacích a fakt, že celý politický diskurs se vede v tématu přerozdělování – komu dát více a komu více vzít.
Strana, která by hájila pravicově konzervativní názory, a současně měla reálnou šanci být parlamentní silou podle mého názoru v současné době v České republice neexistuje. Kdysi tuto úlohu plnila ODS, respektive ODA. První jmenovaná je ale ryze centristickým subjektem, zatímco druhá přes nedávný pokus o reinkarnaci v podobě marketingového produktu neexistuje. ANO osciluje mezi středovými a levicovými voliči, piráti mají přinejmenším část členů s extrémně levicovými názory, TOP09 říká, že je konzervativní, nicméně tradiční pravicovou politiku také reprezentuje jen stěží.
Aby bylo zřejmé, rozhodně si nepřeji, aby pravicově-konzervativní politika v České republice vládla, bylo by to proti naším tradicím, kulturním zvyklostem a zaměření. Pokud však chceme být zemí úspěšných, musíme podporovat schopné jednotlivce s nápady a aktivitou a toho nikdy nedosáhneme přerozdělováním, politikou „Jánošíka“ který bohatým bere a chudým dává a už vůbec ne dotováním tak zvaných inovací, fakticky často zcela bezúčelných. Právě proto by předvídatelná, srozumitelná, konzistentní a ano – Thatcheristická „pro commerce“ strana byla vítaným občerstvením naší scény.
