Také máte podezření, že některá hnutí za práva jsou ve skutečnosti tak trochu proti civilizaci? Já už dlouho. A nedivil bych se, kdyby za nimi stáli ti, kteří nás chtějí oslabit.
Tento článek není zaměřen proti žádným lidem. Autor je tolerantní k sexuálním, kulturním i gastronomickým menšinám, pokud se tyto nesnaží nutit své názory nebo jídelníček všem ostatním. Podporuje rovnost pohlaví, není-li to ne úkor některého z nich a chrání přírodu, pokud kvůli tomu není nucen pít z papírových brček. Svou uhlíkovou stopu nesleduje a klimatickou úzkostí netrpí.
Peníze na charitu…
Rád bych se s vámi podělil o docela bizardní historku. Stala se před lety a stála mne den života a pak několik dnů přemýšlení. Jistý známý, akademik a vědec, mne požádal, abych se za něj zúčastnil prezentace nadace, která nabízela finanční podporu formou projektů neziskovým organizacím.
Velká zasedačka, či menší konferenční sálek v Nuslích byl obsazen asi tak stovkou účastníků z celé republiky. Neznal jsem je, ale z hovoru i ze vzezření jasně vyplývalo, že zastupují různé vesměs extrémnější společenské organizace. Byly zde bojovnice za genderovou rovnost, proti zvířatům v cirkusech i zoologických zahradách, vegani, a v několika různých vydáních klimatičtí aktivisté. To vše doplňovalo několik celkem standardních anarchistů a množství lidí, jejichž příslušnost se mi nepovedlo identifikovat. Já, sociolog z praxe jsem se v té různorodé skupině sice spolehlivě ztratil, ale ani trochu do ní nezapadl.
Akce trvala půl dne. U prezentace se střídali přednášející, kteří představili organizaci a systém „projektů“. S kolegou jsme se později shodli na tom, že i když peníze skutečně rozdávají, systém je cíleně nastaven tak, aby je dostávali přesně ti lidé, kteří seděli v publiku. Tedy aktivní, až militantní zastánci „dobra“ ve všech jeho barvách kteří měli všichni společné – a to byla moje poznámka – to, že chtějí pro své potřeby ovlivnit celou společnost. Svěřené prostředky pak neměly být na výzkum, i když jejich programy se tak jmenovaly, ale především na komunikaci, na PR a zejména na lobbying. Když doprezentoval poslední, začala fáze „individuálních schůzek“, ale žádnou jsem neměl rezervovánu a tak šel.
Z divného zdroje
Z prezentace jsem odcházel dost rozladěný. Mé doporučení kolegovi bylo jednoznačně se s nimi nezaplétat, ale myslím že jsem ani nic doporučovat nemusel. Organizace, která to provozovala neměla funkční webové stránky, informace, které jsem dostal v tištěné podobě byly…divné. Hlavní organizátorkou a moderátorkou v jedné osobě byla nějaká paní Světlana, agilní žena středního věku v květovaných šatech mluvící směsí češtiny, slovenštiny a ruštiny. Oficiálně to sídlilo v Bruselu, ale také v Petrohradu a Bukurešti (kombinace měst mne velmi zaujala) a hlavním deklarovaným cílem byl „rozvoj mezinárodní kulturní spolupráce a společnosti“. Přiznám se, že jsem oněch pár dnů přemýšlel, kdo a proč může dělat něco podobného, ale pak to hodil za hlavu. Mohl být tak rok 2010…
V nové verzi
Dnes se tomu říká „woke“ a u nás to moc nefunguje, ale i zde existuje velké množství organizací a aktivistů, kteří prosazují na první pohled pozitivní a bohulibou věc způsobem, kdy se snaží ovlivnit životy i těch, kteří s ni nemají a nechtějí mít nic společného. Někdy jsou to oni odpůrci zvířat v cirkusech, někdy zastánci rovnosti pohlaví, samozřejmě plejáda sexuálních menšin. Tito lidé si berou nějaký symbol… a je jedno, co tím symbolem je, s cílem vnutit ho společnosti jako agendu, která je pro ni klíčová a která ji nutí se změnit jako celek. Z věci, která sama o sobě je neutrální nebo konsensuální; třeba ochrana přírody, tak fakticky vytváří hrot konfliktu (uhlíková stopa) a dokonce i reálný psychologický problém (ona klimatická úzkost). Prvoplánově pozitivní věci tak mají díky svému zkreslení, ale kvalitnímu PR a schopnosti proniknout do politického diskursu potenciál nejen ovlivňovat, ale aktivně poškozovat celou společnost.
S Putinem
Ruská invaze na Ukrajinu je krutým připomenutím toho, jak moc je důležitá nejen naše vlastní bezpečnost, ale také hodnoty, na kterých jsme vystavěli své společenství. Prezident Putin vyčítá „Západu“ mnohé, ale mezi jeho nejsilnější argumenty, které si do úst velmi často a dlouhodobě berou Ruská média je to, že Západ je „morálně shnilý“. Jako příklad je přitom uváděna právě tendence k liberálnosti a k erozi hodnot preferováním okrajových skupin a výjimek. Musím říct, že jsem si při této příležitosti vzpomněl na onu prezentaci před dvanácti roky v Nuslích a kladu si otázku, co když je to součást většího plánu? Co když někdo… záměrně nechci ukazovat pouze jedním směrem, „woke“ provokuje, financuje a posiluje právě proto, aby pak mohl říkat, jak je naše společnost impotentní a prohnilá? Potažmo, že si zaslouží být potrestána zato, jak se odchýlila od svých základů? Nebo dokonce zničena?
Co když chce Woke Putin? A my mu na to skáčeme?
