U diagnostikovaných epileptiků se dá aspoň ještě něco dělat. Horší je to u lidí, kteří vůbec nechodí na preventivní kontroly, neléčí se, a tím pádem vůbec netuší, že jim hrozí infarkt, nebo CMP. Když k tomu přičtete mikrospánek, sebevražedné pokusy a v neposlední řadě i čučení do mobilu během jízdy, je těch šancí, že se ne vlastní vinou octnete na nesprávném místě docela dost.

Máte recht. Fakt je ten, že profesor Vondráček, nestor neurologie říkal, že i zcela zdravý člověk má nárok na jeden epileptický záchvat za život. Jde jen o to, kdy se to stane.

Bohužel spousta starších lidí si neumí přiznat: Už na to prostě nemám! A fakt to není jen o věku.

Nevím, kolik Vám je, pane Kozáku, ale věřte mi, že je to těžké pro téměř každého. Je to dle mého stejný zlom, jako když jste řidičák dostal.

Mě roky straší vzpomínka na souseda, který se mě byl třikrát za hodinu zeptat na mrtvého tátu aniž by byl schopen udržet v hlavě, že už táta dva roky není... ale k autu ho manželka dovedla a řídil... Se stárnoucí populací to je čím dál větší problém.

Zcela specifická situace, Filipe. A musím říct, že pro mne horší. Protože jsem to já, kdo vystaví definitivu. Pro chlapa je to vždy potupa, najednou nesmí řídit a neví proč.

Občas riskuji, když jde třeba o dva starší lidi, a mají chatu za městem, kam nejezdí nic, děti bydlí daleko. A jediné řízení na na chalupu a v sobotu do Lídlu. Trasu ten člověk zná popaměti. Snad mi Ha Šem nedá tohle vyžrat.

Znala jsem dva muze s epilepsii. Oba ridili velice riskantne. Prvni z nich mel zachvat za volantem. Totalita a on uz za volat nesmel. Druhy Mel v rodine doktora, a tak zakaz k rizeni nedostal. Pred nekolika let se v aute zabil.

Tvou práci obdivuju a smekám, a vůbec Ti ji nezávidím. Tím méně ovšem závidím epileptikům jejich chorobu.

Je to pár dní, kdy jsem se poprvé setkal s epileptickým záchvatem. Ženská padla v parku, my jeli kolem a tak jsem zastavil a málo školený došel k tělu. Hned jsem volal na tísňovou linku, tam se mě zeptali, jestli je poblíž nějaká pouliční lampa... Čuměl jsem jak vejr, ale hned na to jsem se dozvěděl, že každá lampa má číselný kód! Ten jsem nahlásil a za chvíli byla na místě sanita. Takže hned dva příběhy za sebou. A už vím, že lampa a snad jsem ty ženský pomohl. Když přijela sanita, musel jsem skočit do auta a jet do práce.

To znám u vlakových tratí, nevěděl jsem, že i pouliční lampy. Dík za návštěvu a buona sera, Marku

Velice zajímavý blog a bohužel aj trochu mrazivý. Vybavuji si fragmenty nějakého dokumentu shlédnutého už před hodně dlouhou dobou. Jednalo se o případ, kdy souprava metra nezastavila v konečné stanici a havarovala. Město už si nevybavím. A postupně se řešilo, co bylo příčinou. Technická závada to nebyla. Náhlé úmnrtí strojvedoucího vylučovalo zařízení zvané "klika mrtvého muže". Dále se nabízela sebevražda. Jenže pán měl nakoupené věci na večeři, pak snad lístky na víkendový fotbal. No zkrátka to na sebevraždu skutečně nevypadalo. Vysvětlením se nakonec ukázal právě epileptický záchvat. Bohužel aj v rámci záchvatu dokázal ten strojvedoucí svírat ono zabezpečovací zařízení a proto souprava proletěla konečnou a napálila to tuším do zarážedla na konci tunelu.

První záchvat se takto může projevit. A může to skončit i takhle tragicky.

Zajímavý blog, díky. Jak je to se spouštěči? První googlení dá toto: "Epileptické záchvaty mohou vyvolat různé situace: nadměrný stres, ale někdy i nadměrné radostné očekávání, úzkost, alkohol nebo drogy, silný a nečekaný hluk, jasný nebo blikající zdroj světla, nedostatek jídla nebo spánku." Blikající zdroj svetla(i nenadálý hluk) je tedy hlavně při jízdě na dálnici či ve městě jev tak častý, že by se to snad opravdu nemělo pokoušet. Opravdu muze epileptický záchvat potkat kohokoli, jak píšete níže v diskuzi?

Ano, prakticky kohokoliv. Odhaduje se, že cca 1% lidí ten záchvat dostane. Často v noci, takže o tom nevíte, pokud vedle Vás neleží partnerka, kterou probudí vaše křeče. Většinou je to tak, že se musí sejít několik faktorů. Nevyspání, stres, alkohol, blikavé světlo atd. Tomu se říká tzv "provokovaný záchvat". ten ještě není tak zlý, jako ten, u něhož nevíme, co jej působí - tedy zevní okolnosti. Ty vnitřní jsou třeba úraz hlavy, poporodní defekt atd. Těch příčin je celá řada.

Ono to máte někdy docela těžké. Ve městech senioři bez řidičáku přežijí bez větší újmy. Obchody a lékaři jsou tam v docházkové vzdálenosti stejně tak jako zastávka MHD, ze které dojedete ke specialistovi.

Ale každý nebydlí ve městě. Bydlím v obci, která má 23 obyvatel a není tady vůbec nic. Není tu obchod, není tu hospoda a není tu ani hromadná doprava. Bez auta si tu ani neškrtnete. Nejbližsí obchod 8km, nejbližší lékař to samé. K lékaři specialistovi je to 20km.

Většina sousedů prostě autem jezdit musí. Ono je hezké sebrat někomu řidičák, ale když mu k tomu nedáte asistenta, tak je to stejně k ničemu. On se ten senior občas do civilizace dostat musí.

Naproti tomu je fakt, že dosud nikdo z těch starých chlapů do protisměru nikdy nevjel. Asi měli štěstí a hlavně nejezdili nikdy dál, než bylo nezbytně nutné a nepouštěli se do akcí, na které neměli.

Já vím, že se to moc nenosí, ale některé situace jsou bez individuálního přístupu neřešitelné.

Dík za vstup, píšu o tom níže v diskusi, že je to jedno z mých těžkých dilemat. A nejen mých, v tom jsem si jist.