Češi zpívají Židům jejich písně. Reportáž z cesty souboru Noach po Svaté zemi a jejich koncertních sálech.
Den 5.
Ráno se všichni loučíme s našimi pozornými hostiteli. Ty naše jsme obdarovali pravou slivovicí pana Rudolfa Jelínka, kterou Israelci neznají. Ve smyslu rčení, že host a ryba třetí den smrdí, volíme nyní pobyt v hotelu v centru Jeruzaléma a to stylově přímo na Jaffské třídě, moderní ulici - jen pro pěší a tramvaj - kde je spousta obchodů, restaurací a barů. Problémem je parkování auta, oficiální parkoviště jsou nekřesťansky /jak jinak/ drahá, nalézáme však jednu slepou ulici zhruba 500 metrů od hotelu, kde se začíná cosi stavět a je tam prostor k zastavení na krajnici. I přes přísný dohled policie se nám daří zde naše auto ponechat po další dva dny bez pokuty či odtahu.
I když jsme brali doporučení našeho šéfa ohledně plavek jako dobrý vtip, ukazuje se, že zkušenosti jsou k nezaplacení. Přijíždíme na pláž v Tel Avivu, kde je příjemných 28 stupňů /28.listopadu.../, voda nějakých 23. Rozkoš je umocněna zprávou o teplotách pod nulou u nás doma a záplavou sněhu na Liberecku. Všichni členové souboru se mění v malé děti, které poprvé vidí tolik vody. V Israeli však nelze uniknout smutné realitě, zde v podobě ruiny diskotéky Delfinárium na pláži, kde byl v červnu 2001 spáchán sebevražedný útok Hamásu. Zahynulo 21 mladých lidí, desítky dalších byly zraněny.
Na pláži i v nedaleké tržnici trávíme jeden z nejkrásnějších dní našeho turné. Jako pivař oceňuji výborné kvasnicové pivo, se správnou mírou i teplotou, jako plátce se pak mírně třesu nad účtenkou, neboť cena dobrého půllitru je v přepočtu více jak 200,- Kč. Spolu s přáteli soudíme, že stát se alkoholikem v Israeli je z ekonomických důvodů nemožné. V tržnici naopak pojíme docela dobře místní speciality v rozumné ceně i kvalitě. Tržnice připomíná biblický Babylon, všichni křičí nám nesrozumitelnou řečí, z některých pultů řvou amplióny místní etno, do toho se předvádějí pouliční umělci. Po chvíli rádi mizíme do našich vozů.
V Israeli nelze plánovat časový harmonogram při jízdě vozem. Večer máme vystoupit na jedné z nejprestižnějších israelských universit Bar Ilan. Podle navigace je to necelou půlhodinu jízdy od pláže. Dáváme si rezervu dalších třicet minut. I přes drsnou jízdu řidiče Honzy, který velmi rychle přejal styl řízení auta od místních /za kterou by byl v Evropě pravděpodobně utlučen/, dojíždíme na místo určení zhruba za hodinu a půl, stejně se daří i ostatním třem osádkám.
Universita Bar Ilan je druhá největší akademická instituce v Israeli. Je známá tím, že zde studuje značné množství religiózních Židů, je zde kladen důraz na studium Tóry. Poslední roky však došlo k jakémusi rozvolnění původního zaměření, není již povinná jarmulka pro muže, studují zde rovněž dívky. Universitní kampus je značně rozsáhlý, na šesti fakultách studuje zhruba 30 000 studentů. Koncertní sál je akusticky dokonalý s nádherným nasvětlením. Náš koncert sledoval i jeden z nejznámějších klarinetistů klezmerové hudby v Israeli, pan Moshe Musa Berlin, který je znám tím, že zásadně necvičí a pouze hraje, neboť dle jeho tvrzení nemá smysl hrát, když jej nikdo neposlouchá. Autor článku jej mohl díky správnému natočení pozorovat celý koncert a byl potěšen, že zhruba od čtvrté písně si zmíněný Mistr poklepával nohou do rytmu, neklamná to známka spokojenosti s poslechem.
Večer se vracíme spokojeni do Jeruzaléma, kde není možné jít spát a to jednak pro onen genius loci našeho dočasného pobytu a jednak i proto, že Israelci v ulicích slaví svátek. Na ulicích se tančí a zpívá, lidé se smějí a vládne všeobecná pohoda. Po chvíli opět míříme do Starého města, kde jsou však krámky již zavřené, oproti dennímu ruchu je zde naprostý klid, pouze u Zdi nářků je živo. /zde/.
Večer končíme v našem hotelu na terase, poměrně unaveni, avšak s dobrou náladou a s dobrým pocitem, že se vše zatím vše daří.
Den 6.
Ráno volíme návštěvu Olivetské hory a Getsemanské zahrady. Jde o místo, kde dle pověsti trávil Spasitel svou poslední pozemskou noc v lidské podobě. Před vstupem do Getsemanské zahrady je jen několik prodavačů obvyklých tretek a vyřezávaných křížků, samotná zahrada je přístupná jen po obvodu, ony tisícileté olivovníky jsou mimo dosah lidských rukou. Místo má jistou atmosféru tajemna, naštěstí je turistů jen málo a tak lze chvíli posedět na kamenném výstupku a nechat si trochu času na přemýšlení o jiných než pozemských věcech.
Odpoledne míříme na procházku do čtvrti Mea Shearim, což je část Jeruzaléma, kde se v podstatě zastavil čas. Toto místo je obýváno pouze ortodoxními Židy, kteří neuznávají stát Israel, mladí nemají všeobecnou brannou povinnost a nepracují. Náplní jejich života je modlitba a život, zasvěcený Hospodinu. Na uvedenou skutečnost má mnoho lidí různé názory, od těch extrémních proti jejich způsobu života až po uznání, že jejich modlitby chrání Israel před nepřáteli. Pokud člověk poslouchá některé příběhy z válek, musí nutně uznat, že připisovat vše pouhé náhodě je věcí málo pravděpodobnou. Kupříkladu obránci města Safed /jedno ze 4 israelských svatých měst/ bylo obléháno obrovskou přesilou arabských jednotek. Stačil ale jediný výstřel z děla tzv. Davidky a následný déšť, jenž v řadách obránců vzbudil dojem atomového výstřelu a následného radioaktivního zamoření s následnou panikou a útěkem.Podobných historek jsme slyšeli více a i když je možná lidová slovesnost a doba mírně upravily, jen samotný fakt, že v počátku státu Israel stálo zhruba 600.000 obyvatel proti 90 milionům Arabů a přesto stát nezanikl, je faktem, který se vymyká lidskému chápání.
Večer nás čeká další koncert v Givat Washington, což je vzdělávací komplex, původně založený židovskou komunitou ve Washingtonu D.C., a v počátcích myšlený jako centrum pro mladé jedince přeživší holocaust. V současné době má střední školu a akademickou kolej. Celý komplex je situován v zahradě a dýchá poklidnou atmosférou s mnoha možnostmi venkovního odpočinku na lavičkách. Naše vystoupení bylo v menším sále, vzhledem k povaze obyvatel tvořilo většinu publika mladé obecenstvo. Po skončení koncertu se vracíme zpět do Jeruzaléma k zaslouženému spánku, který už všichni potřebujeme.
Shalom Jisrael.
