Natočit dobrý film podle dobré knihy bývá někdy oříšek. Někdy se to podaří, jindy méně. Někdy to však může skončit katastrofou. A to se stalo.
Kniha Poslední aristokratka spisovatele Evžena Bočka je bezesporu výjimečným dílem. I její dnes již tři pokračování se nesou ve stejném duchu velmi vtipného vyprávění, neotřelého humoru, zajímavých zápletek a mistrného dialogu. O této knize jsem před časem napsal blog (zde) a s odstupem bych nezměnil ani slůvko.
Nový český film stejného jména mohl mít čáku na událost roku. Kniha je nabita vtipem, nenechává čtenáře vydechnout a nutí jej k pokračování četby, takže napsat scénář by nemuselo být až tak složité. Scénárista a režisér Jiří Vejdělek však z textu vybral jen pár rozinek, přidal události, jež v knize nejsou a vše propojil do neskutečného klišé.
Cválající mladý hrabě Max - nápadník hlavní hrdinky Marie - na bílém koni zasněženou krajinou, zjevení téže Marie v situaci, kdy Max truchlivě provází skupinu návštěvníků osiřelým hradem v přesvědčení, že jej opustila a odlétla zpět do USA, závěrečný ohňostroj nad věží hradu, kde se dva mladí poprvé políbí, atd. Není vůbec jasné, proč Jiří Vejdělek potřeboval "přidělat" některé události, jež v knize nejsou a naopak vynechal gejzír vtipů, kupříkladu události v místnosti, kde se vdávala Helenka Vondráčková. Případně "syslování" peněz ze vstupného panem hrabětem Kostkou (ve filmu je naopak rozdá sloužícím). Podobných událostí je v knize přehršel a zůstává záhadou, proč scénárista tyto zlaté hřeby knihy trestuhodně opomněl.
Herci dělají co mohou. Hynek Čermák v roli hraběte Kostky je docela uvěřitelný, stejně jako hlavní hrdinka Marie. Tatiana Dyková -Vilhelmová poněkud přehrává. Vyniká skvělá Eliška Balzerová v roli věčně namazané paní Tiché.
Těm, kdo nečetli knihu pana Bočka, může film přinést potěšení z těch několika vtipů. Těm, co knihu a její pokračování přečetli, nepochybně vyvstane na mysl, proč měl autor scénáře a režisér v jedné osobě potřebu zabít to nejlepší, co v knize je.
