Po městě nad Seinou jde chodit různě, koukat po krámech, po Eiffelovce nebo po krásných ženských s nezaměnitelným šarmem. Nebo taky koukat vzhůru.
Tak třeba krásné hodiny v Musée d´Orsay říkají, že je ještě dost času k polednímu obědu.
Je dost času vylézt do horního patra stejné budovy a koukat na Montmartre v poledním slunci
Skrze větvoví si pak prohlédnout pacientku, která se začala minulý měsíc pomalu ale jistě uzdravovat
Skoro každý balkón v prvním obvodu sděluje náchylnost obyvatel k zeleni, byť i jen drobné
Někteří mají zálibu jak v palmách, tak i v trochu přerostlých bonsai borovice
Jiný to s tím stínem pod lipami už vysloveně přehání
Můj balkón, můj hrad.....no spíše zahrada
Jak říkám, za Paříž zelenou a krásnější
Někteří i přes prostorovou tíseň svou vášeň neopustí
Najdou se však i minimalisté, kteří si odfajfknou čárku, ale nepodlehnou všeobecnému diktátu
Jsou i tací, kteří nejen posedí, ale i popojedou pod svou palmičkou
Výšková pozorovatelna pařížského rumrejchu v prvním obvodu
Večerní Paříží proplouvá pomalu a důstojně Titanic
Následován menšími plavidly, které nepostrádají svou důstojnost a účelovost
A je jich dost a dost. Napadá mne, jak asi vypadá prostor uvnitř této podivuhodné stavby
Uvnitř asi není snadné postavit skříň a postel
Některé se umně maskují a snaží se být krzevá větvoví spíše nenápadné
Tak na závěr: bonne nuit, au revoir et merci
