Je jednou z mála, přežila zázrakem. Má důvod nenávidět vrahy svých rodičů i svého mládí. Přesto v ní není ani stopa zloby a její životní vyrovnanost je obdivuhodná.
X+
Měl jsem vzácnou možnost v rámci natáčení pořadu o Israeli být u toho, kdy paní Eva Erbenová ve svém domě v Aškelonu vypráví o svém životě, svých postojích a o lidech, s kterými se za svůj dlouhý život potkala. Svůj neuvěřitelný příběh vyprávěla bez slova zadrhnutí, perfektní češtinou /žije v Israeli více jak 60 let/.
Narodila se v pražské židovské rodině jako Eva Levitová, otec byl chemik, velmi nadaný, který před vypuknutím války vynalezl novou umělou hmotu. Jeho původ mu však zabránil uplatnit vlastní vynález. I když měla možnost nasednout do tzv. Wintonova vlaku, chtěla zůstat s rodinou. Levitovi se posléze ocitli v Terezínské pevnosti, odkud byli později převezeni do Osvětimi.
Paní Erbenová /tehdy ještě slečna Levitová/ stála třikrát před Josefem Mengelem a třikrát v životě ukázal jeho palec na stranu života.
Před koncem války byla zařazena do pochodu smrti. Ušla v zimě ve sněhu 750 km, během pochodu jí zemřela maminka. Opět šťastnou náhodou zůstala zapomenuta v jakési stodole ve slámě. Ujali se jí manželé Jánovi z Postřekova, kteří riskovali svůj život pro zcela cizí dívku. Opět přežila jen díky radě porodní báby, která zabránila, aby jí dali normální stravu, takže prvních 14 dní byla na mateřském mléku.
Po válce se seznámila se svým budoucím mužem Petrem Erbenem. Vzhledem k sílící antisionistické náladěv ČR a po mnoha překážkách se v roce 1948 dostali do Israele, kde začala pracovat jako zdravotní sestra /vždycky chtěla být lékařkou/. Postupně se vzmohli, postavili si dům v Aškelonu, kde žijí dodnes. Mají tři děti, a mnoho vnoučat a pravnoučat. Fotografie z rodinných oslav vypadají jako malá demonstrace.
Na otázku, zda se jí zdají sny o její minulosti odpovídá Eva Erbenová klidně, že zpočátku - po narození prvního syna - se jí zdála scéna z osvětimské rampy, kde byli kojenci matkám odebíráni a zabíjeni. Vždy se budila s hrozným křikem a manžel jí musel dítě dávat do náruče. Později své sny - jak sama říká - zavřela do krabice, kam už nechodí.
Vztah k Bohu má rovněž velmi osobitý. "Pokud Bůh existuje, tak až k němu přijdu, tak si to s ním vyřídím".
Žije v Aškelonu, kam pravidelně létají rakety z Gazy. Od zaznění sirény mají obyvatelé tohoto města asi 15 vteřin do dosažení krytu. Paní Erbenová již nikam neutíká a říká, že doufá, že její adresu odpalovači neznají. "Zazní siréna a proč bych lezla z vany nebo přerušila přípravu jídla?"
Paní Eva Erbenová nemá v srdci nenávist k vrahům svých rodičů ani k teroristům v Gaze. Ve svém věku již ví, že nenávist není řešení. O svém životě napsala několik knih, k psaní se však odhodlala až po dlouhém časovém odstupu. O osvětimské episodě jejího života je však v jejích knihách jen málo. Sama říká, že zkušenost s tímto místem je pro ty, co nebyli vězni, nesdělitelná.
V létě tohoto roku uvede televize Noe Magazín o Israeli, kde bude rozhovor s paní Erbenovou obsahem jednoho dílu. Nenechte si ujít setkání s opravdovým člověkem.
