V době postfaktické symboly potřebujeme. Vědět, že i přes turbulence jsou jisté konstanty, na nichž lze stavět.
Dnes se uskuteční dvě události, které mají svým způsobem dějinný význam, i když se to na první pohled nemusí zdát.
Tou první je návrat kardinála Josefa Berana do vlasti. Plní se tak jeho přání, aby po své smrti v nedobrovolném exilu spočinul na posledním odpočinku ve své otčině, z níž byl vypuzen zvrhlou mocí, která si myslela, že se na něj zapomene tím, že bude pohřben jinde. Nejspíše tak nějak nepochopila, že pokud jej katolická církev vyznamená tím, že jeho ostatky uloží ve stejném místě, kde jsou pohřbeni papežové, nepůjde na něj jen tak snadno zapomenout.
Josef Beran byl solí země. I přes brutální nátlak, isolaci od svých věřících a de facto isolaci od vnějšího světa a poté násilný exil zůstal pevný ve svých postojích. Zažil na vlastní kůži obě hrůzné diktatury 20. století, ale nikdy se nezaprodal, aby si usnadnil svůj život.
Jeho dnešní návrat je jedinečnou příležitostí připomenout českou státnost, pozvednout upadající národní sebeuvědomění a tak nějak aspoň na chvíli mít pocit hrdosti, že máme či měli jsme mezi sebou jedince, o jejichž odkaz je možné se opřít.
V každé normální zemi by tuto ceremonii navštívila hlava státu a všichni čelní političtí představitelé a pozvaní hosté by si pokládali za čest být osobně přítomni.
Týž den se koná v Nymburce sjezd českých komunistů. Dosavadního předsedu Vojtěcha Filipa - Falmera vystřídá nejspíše nový soudruh Skála. Ten se již proslavil adorací jedné z diktatur - tedy té, která zapříčinila nucený exil výše zmíněného pana kardinála. Jeho ústy je veleben Vladimír Iljič Uljanov - Lenin, který zůstává jedním z nejmasovějších vrahů dějin, jedinec, díky jehož "učení" zahynuly ve 20. století miliony zcela nevinných lidí.
Tento sjezd je ostudou české společnosti, protože díky hlasům některých občanů je tento spolek stále přítomen v parlamentu a jsme jedinou zemí, která má v politickém spektru tuto stranu a současně Ústav, který zkoumá její zločiny
V každé normální zemi by o tento sjezd hlava státu ani nezavadila a nikdo mimo tuto "lidskou avantgardu" by ani náhodou nezavítal na odporné orgie komunismu. Náš president však tento sjezd navštíví, čímž symbolicky legitimizuje nejen existenci, ale současně i její minulost.
Pro naši hlavu státu je přednější zasednout na tribunu mezi pohrobky zrůdné ideologie, než se zúčastnit velmi významné národní události.
Symboly mohou mít někdy větší význam, než dlouhé politologické traktáty.
