Dne 17.11.2017 uvedla Česká televize v přímém přenosu předávání cen Paměti národa. Kdo se díval, spatřil skutečnou elitu národa.
Ceny Paměti národa uděluje organizace Post bellum, jejíž činnost tkví ve vyhledávání statečných a chvályhodných jedinců, kteří v celém svém životě měli naprosto jasno, kam směřují a že to co dělají, je správné.
Divák měl možnost shlédnout 4 krátké příběhy o osudech těch, kteří se dostali do soukolí mašinérie totality pro své činy, vyznačující se ryzí humanitou a prostou lidskou slušností. Za pomoc knězi, který se skrýval před StB, ukrývání agenta, za židovský původ či jen za to, že nechtěli podepsat věrnost komunistické straně, byli pronásledováni, vězněni a mučeni, některým šlo i o život. Ani jeden z nich si při krátkém projevu nestěžoval na svůj osud, farář František Lízna dokonce tvrdil, že mu opakovaný pobyt v komunistické temnici pomohl se správnou životní orientací.
I když všichni čtyři měli pádný důvod, ani jeden z nich neprojevil ani stín nenávisti vůči svým mučitelům, jmenovaný František Lízna dokonce vyzval všechny spoluobčany, aby se za voliče a členy komunistické strany modlili. Dojemný byl i výrok paní Matejčíkové, že se jí daří dobře, protože ví, že když u ní někdo zazvoní, jistě to není Státní bezpečnost.
U všech vyznamenaných bylo možné velmi lehce rozpoznat neuvěřitelnou mravní sílu, přes svůj pokročilý věk byli všichni čtyři schopni naprosto jasně formulovat svůj základní a zásadní životní postoj - tedy žít v pravdě bez ohledu na to, co mi to přinese. Dnes to není tak složité a nebezpečné, jako v dobách jejich aktivního působení, zdá se však, že je to pro mnohé naše spoluobčany trochu nepohodlné.
Slavnostní akt na prknech Národního divadla velmi decentním způsobem provázel jeden z našich nejlepších moderátorů pan Martin Veselovský, který svým přístupem dokázal velmi rychle rozptýlit přirozenou trému a rozpaky laureátů, kteří nejsou zvyklí na podobné veřejné projevy. Vyšel se ctí i z neočekávaných situací, kdy musel tak trochu přibrzdit pana Líznu, který toho chtěl mnoho říci.
Všichni laureáti si mohli vybrat svou oblíbenou skladbu, kterou jim zazpíval obrovský smíšený sbor, poskládaný z několika pěveckých těles a sólistů. Svatováclavský chorál, přání to pana Lízny, byl možná kouzlem nechtěného úplně posledním, co v pořadu zaznělo a jeho slova, jakkoli letitá, jsou vysoce aktuální i dnes.
Náš národ hledá elity, o které by se mohl v nejistých dobách opřít a v nichž by našel ony pověstné sloupy. Včera mohl plný sál Národního divadla a diváci televize spatřit čtyři z nich.
Dokonalá úcta a respekt....
