Tomáši

Tak jsem jako většina z těch, komu nebyl lhostejný osud těchto chlapců, sbírala informace nejen o záchranné akci, ale také o trenérovi Ekkapolovi Chantawongovi. Když neznáme všechny souvislosti a místní zvyklosti, tak ho snadno odsoudíme za neuváženost, v první chvíli jsem to udělala taky, ale jak přibývají informace včetně reakcí rodičů dětí a lidí, kteří trenéra znají, pak zjistíme, že se rozhodně se nejedná o lumpa a hazardéra, naopak neměl v životě na růžích ustláno. Osiřel v 10 letech, když mu epidemie zabila oba rodiče i bratra, po dvou letech ho příbuzní poslali do buddhistického kláštera, aby se stal mnichem, později se dostal k trénování chudých dětí, kterým se věnuje, jako by byli jeho vlastní. Dokonce pomohl vymyslet systém, který je motivuje, aby vynikali ve škole. Když mají dobré známky, můžou získat fotbalové vybavení, ale také vyhledává sponzory a snaží se klukům dokázat, že mají v životě šanci. Netuším, jak dopadne vyšetřování tohoto neštěstí, při kterém vyhasl lidský život, ale trenér si za své chování v jeskyni zaslouží metál. Bez ohledu na to, jak velká chyba se stala na začátku, tak v jeskyni se zachoval jako obětavý hrdina. Každému, kdo má pro trenéra jen slova odsudků, bych přála, aby se ocitl v izolaci s partou stejně starých chlapců za mnohem příznivějších podmínek, třeba na horské chatě, když se tenčí zásoby jídla a pití, jak nesmírně těžké je děti motivovat a udržet morálku ve chvíli, kdy začíná jít o holý život. Vždyť se ten muž vzdal i jídla a pití ve prospěch svých svěřenců. A protože jde evidentně o slušného člověka, tak se sebeobviňování za vzniklou situaci nezbaví třeba po celý život. Ale když už se stalo, tak těm klukům jejich život zachránil určitě!

Milá Zdenko, přesně toto jsem měl na mysli. Je snadné odsoudit člověka za nějaký krok. Každý z nás - jak píšu níže - udělal v žití nějakou botu ( a že jich u mně bylo). A byl jsem rád, když mě někdo ťukl a řekl, hele tohle už je přes čáru. Je mi samozřejmě líto toho potápěče, ale to je riziko jejich práce, že při špatném postupu je to pod hladinou konec.

I z tohoto důvodu mi přijde směšné někoho odsuzovat. Protože on to zvládl jako málokdo, ti kluci jsou v pohodě, nejsou psychicky rozvalení, ale naopak konsolidovaní a v dobré kondici. Toto vše je jeho práce a způsob jednání.

Takže prostě před ním smekám, u mně je to celej dokonalej chlap.

Dík za vizitaci.

Tome, jen je mi záhadou, proč tam postupovali tak daleko, možná je k tomu nutila stoupající voda v zádech? Jinak je vidět, lidi umí v nouzi překonat i velké překážky. Veselé je tam, když se objevil Musk se svou ponorkou. Povedený den!

Je to radostná chvíle pro všechny, že byli všichni zachráněni

Bohužel smutnou zprávou je, že při záchraně chlapců a trenéra zahynul dobrovolník - potápěč, bývalý thajský námořník Saman Kunan.

Dobrovolník- potápěč bohužel zahynul vinou opěvovaného trenéra.

Nedovedu si tu situaci představit ani zevnitř, tedy jako uvězněný v jeskyni, ani zvenčí, coby rodič či příbuzný. Tedy nemohu objektivně hodnotit.

Každopádně všichni jsou zachráněni a to je dobře, událostí s dobrým koncem v poslední době moc není.

Jen mě tak při té příležitosti napadlo, že spousta lidí dnes chodí na tzv pobyty ve tmě. A ty mají za cíl osvobození mysli od všedních problémů, od každodeního shonu a meditaci. Tedy přeji všem zachráněným, aby tato událost byla i posílením jejich mysli.

Co vím, zůstal tam jeden potápěč.

Podivuji se některým úsudkům bez znalostí podrobností. Pro mě bylo a je nejdůležitější že jsou všichni již mimo nebezpečí. Vám p. Vodvářka děkuji za Váš lidský pohled na celou tuto záležitost.

Přesně!

Jsou venku....tradááááááááááááááááá

Tenhle příběh bude mít dobrý konec a ten trenér je frajer, tak to je. Kdo ví, jestli takový je, nebo to z něj udělala situace. To ví jenom on sám - ale hádám, že ta situace mu jen charakter přibrousila.

Na tomhle příběhu je však zvláštní, kolik mediálních stanic začal zajímat, až když se objevili první zachránění. A navíc, a to nemám ze své hlavy, že média zajímá příběh o "několika" lidech uvězněných v jeskyni, a to měrou vrchovatou, ale už je tolik nezajímá příběh mnoha lidí z vesnic (ne zase tak daleko), kteří padli za oběť různým terorům a vraždám.

Říká se, že naděje je dobrá věc. Jen by si tu dobrou věc zasloužili úplně všichni.

Ten druhej Tvůj odstavec je docela klíčový. Díky.

Podepisuji... jako máma, jako pedagog, jako člověk, který za chvíli systému svěří třetí dítě. Děkuji, Tomáši

nemohu na ně přestat myslet