Opakuje se situace z loňského roku, kdy někteří rektoři českých vysokých škol nedostali od presidenta republiky pozvání k slavnostnímu předávání státních vyznamenání.
Připomeňme si jen několik událostí rok starých. Při volbách do poslanecké sněmovny kandidovala jako jedna z politických stran také Strana práv občanů - zemanovci /SPOZ/. Už samotné jméno stávajícího presidenta v názvu strany je v demokraciích poměrně nezvyklým prvkem a je s podivem, že na tuto skutečnost přišel Miloš Zeman až po debaklu této strany ve zmíněných volbách.
Rektor Masarykovy university v Brně Mikuláš Bek zamezil předvolebnímu vystoupení presidenta na akademické půdě s tím, že jde o poliitickou propagaci jedné strany, což tradice university nepřipouštějí. Jinak řečeno, každé universitě by bylo ctí mít jako hosta presidenta státu, nikoli však jako představitele politické strany v předvolebním čase. Rektor Bek tak nepodlehl jistému psychologickému nátlaku a udržel akademické svobody v mezích, které jsou sice nepsanou, ale dodržovanou dobrou tradicí.
Miloš Zeman v odvetné reakci nepozval pana rektora Beka na slavnostní předávání státních vyznamenání 28. října 2013 s odůvodněním, že je jen na něm, komu pozvánku zašle. Většina rektorů našich vysokých škol pak v rámci solidarity na zmíněnou oslavu rovněž nepřišla
Uplynul rok a situace se opakuje. Pan Mikuláš Bek opět nedostal pozvání na Hrad, nyní však již president republiky zcela nepokrytě přiznal, že jde o osobní nevraživost a v podstatě odplatu za rok a půl starou událost.
Dle mého názoru president republiky propásl jedinečnou příležitost dokázat, že je jako hlava státu schopen se povznést nad malichernosti a předvést se jako zkušený starší politik, který umí rozlišit věci podstatné od těch druhých. Pokud by rektorovi Bekovi pozvánku poslal, měl by nejspíše problém pan rektor sám, zda-li ji využije či nikoli. Miloš Zeman však prokázal, že je stále týmž člověkem, který svou pověstnou paměť používá jako zbraň vůči svým domnělým či skutečným nepřátelům.
Podobná vlastnost může být využívána v politickém boji na lokálních úrovních v půtkách mezi stranami, které se perou o moc a sympatie veřejnosti. U nejvýše postaveného ústavního činitele je podobné jednání nedůstojné jeho úřadu.
