Zuby, lyže, ach, ti muži

Pobíhám nahá po bytě, když v tom mi zapípá esemeska. Kolegyně z práce již dávno při kávě projíždí internet a posílá mi odkaz na návod jak si správně vybrat běžecké lyže.

Odhrnu na stole právě rozložený nákup z internetového obchodu, který mi má pomoci udržet zdravý chod těla. Můj pejsek se domnívá, že dostane nějaký pamlsek, a tak okolo mne rozpoutal cirkusový taneček na zadních nohou. A má výdrž. Dokáže dvě minuty bez přestávky poskakovat na zadních a předníma prosit o pozornost. Vyprosil si tabletku na klouby. I na něho jsem myslela. Trochu se zakuckal, když jsem mu tabletku vkládala až do krku. Konečně kolegyni odepíši a jdu do sprchy.

Po očistě obléknu župánek a jdu si nalít kávu. Na monitoru mi cinkne vzkaz: „Neviděli jsme se náhodou včera?“ Přisednu k rozsvícené obrazovce, usrknu kávu a údivem vyprsknu hlt kávy na župan. Můj pejsek zbystří a jde mne zachraňovat. Domnívá se, že pokračuji v jeho kuckací hře. A tak maltézák i župan jsou, jako když je vytáhnu z louže. To ale nehrozí. Venku je mráz a spousta sněhu a já nemám lyže.

Rozkliknu stránku. No, viděli. No a co, no. Mladík v mém věku padesát plus mínus, nadšenec do sportování, kterého jsem včera potkala při pokusu o nákup prkýnek na běhání po sněhu v jednom supermarketu na sportovní potřeby.

V prostorách prodejny nebyly vidět žádné běžky, a tak jsem se dotázala. Ochotný prodavač (opět v mém věku) mi s úsměvem odvětil: „Letos již žádné běžky nebudou. Lidé podlehli letošním sněhovým podmínkám a vše vykoupili.“ Tak vám tedy děkuji, načež za mnou se ozvalo: „Měl jsem stejné přání.“ Otočila jsem se k odchodu, když tu jsem míjela onoho mladíka v mém věku, co rád sportuje, jak jsem se později dozvěděla. Již při vstupu do prodejny, jsem si říkala, že vlastně nevím, jak lyže vybírat a že si především ujasním, jaké lyže budu potřebovat. Když jsem ho již minula, cinkla mi v hlavě esemeska - ten lyžím třeba rozumí, je nezaujatý, nebude mi vnucovat něco, co by potřeboval prodat.

Ten den jsem byla u zubaře. Pusu nakřivo z lokálního anestetika, probouzel se opravený zub a já se rozhodla zjišťovat informace od A do Z ohledně nákupu lyží od pana Zajímavého. Z pravého koutku mi ukápla slina. Naštěstí jsem ji zachytila nenápadně kapesníkem a oslovila sympatický uklidňující hlas štíhlého sportsmena mého věku. Za týden jdu k očnímu pro předpis na brýle, a tak popsat včerejší známost nelze do hloubky jeho úsměvu. I když úsměvy nerozdával, byl velmi, velmi laskavý a na moje přání, zda by mi vysvětlil, jaké lyže si mám koupit mi odpověděl od lyží, přes vázání, hůlky až k brýlím do každého počasí. Na čepici, rukavice ani šálu nedošlo. Pobaveně se v koutku očí občas pousmál (přece jen jsem nakonec svoje oči dokázala po delší době zacílit k dívání) patrně tomu, jak ho balím. Budete se mi zřejmě smát, tento oblečením a komunikací velmi kultivovaný mladík mého věku měl piercing v obou obočích a drobné náušnice. Občas se divím sama sobě a to bych asi už neměla.

Lyže jsem nekoupila a myslím, že již asi ani letos nekoupím. Zjistila jsem, že na eshopech je ještě nabízejí, ale tento způsob nákupu v mojí situaci mi nevyhovuje.

Kromě opraveného zubu, nových informací, jak přistupovat k nákupu běžek, jsem objevila úplně obyčejné místo, kde potkat lidi stejných zájmů.

Do společenských kontaktů se musí něco investovat, však mám ještě několik domluvených návštěv u mé zubní lékařky.