..., protože jen tam může být. .
Ne. Napevno, nastálo na Zemi to bych nerada. Jediné, co by mě k tomu mohlo více přimět, je to, že bych potkala někoho na ten „třetí nejvyšší stupeň vztahů mezi mužem a ženou“. Někoho na ... vzájemné prozařování, to by dávalo smysl.
A pak bych ho brala s sebou tam nahoru.
On by tam totiž byl se mnou rád. Stejně jako já s ním na pevné Zemi.
Zkuste najít jehlu v uchu osla.
No, co by tam dělala, že?
Jehlu musím hledat v kupce sena, tam by to mělo smysl.
I když mi šanci dáte pramalou.
Vím, že někde je, ale neumím hledat, a tak si o tom alespoň píšu.
Protože, když já si píšu, on nemůže spát.
No, určitě. Nespí.
Taky to není již žádný mladík. A tak nespíme oba.
On tam dole, já chvilku nahoře, chvilku dole.
Co kdybych ho při těch cestách nahoru a dolů náhodou potkala, že?
Nevěřím na předepsaný osud. To bych totiž musela ještě deset let na něho nečinně čekat.
A tak v tom raději pěkně lítám.
Nahoru, dolů. Mléčnou dráhou. Okolo černých děr, sem tam nějaký meteorit, trpaslík. A ti vám vlezou všude...
Posledně jsem potkala letadlo.
Seděla v něm spousta pasažérů. Jenže já ho nesmím hledat...
Slítla jsem dolů do našeho maloměstečka.
Již dávno jsem si v něm pro sebe vybudovala alespoň Pražský hrad /místní radnice/. Klárov, kde kdysi byly lázně s tělocvičnami /hala místního gymnázia/, Karlův most /místní most s lampami/, Národní divadlo /městské divadélko/ a včera nám tu otevřeli Slávii. Bohužel je na náměstí, není u Vltavy a do Národního to není přes ulici. Staromák tu rovněž mám, bohužel tam stojí ten Pražský hrad... Na Václaváku mám Slavii... Zatím vymýšlím, kam umístím Mánes a Žofín...
Že vás tak trochu matu? A měla bych tu mít mapku?
Až k nám přijedete, vše vysvětlím a ukáži.
Žádné repliky. Originály, které já vidím posvém.
