svlékání

Evo, vrať se, máš  šanci potkat Adama, nejprve však vysvlékni svůj šat. Hade, pro začátek bych ochutnala tvoje jablko, kolikrát za život se vysvlékáš ty?

Když už se bosýma nohama vyšplhala kamsi vzhůru po rozmoklém kopci, kdy ji nohy neposlušně sjížděly při každém druhém třetím kroku zpět, ocitla se na místě, odkud dokázala sledovat východ slunce.

Zablácená, upachtěná, ve starých hadrech, které by ti lidé tam dole na sebe již neoblékli. Připadala si nahá. A kdyby nebyla vychována v civilizované společnosti, klidně by se svlékla.

Musíš se vrátit k přírodě, tam patříš, slyšela uvnitř sebe volání z dávno opuštěného ráje.

Pocítila svobodu. Svobodu, která je pod neustálými ataky moci peněz, prožitků z minulosti, dole stojícími nevěřícími, kteří by ji rádi s falešným soucitem stáhli svými záchrannými lany zpět nebo ukamenovali. Jako by svoboda byla koulí s průhlednou neprolomitelnou stěnou, ve které je místo pro tolik lidí, kolik jich je schopných žít bez závislosti na zlu.

Slábnoucím zrakem si paprsek po paprsku vědomě zakreslovala do svého podvědomí. Každou šedavou čmouhu na obloze, která se s přibývajícím sluncem stávala bělavější. Výjevy na horizontu. Zvuky prociťovala tak, aby z nich zůstalo uchováno co nejvíce na dobu, až sestoupí zpět. Dolů. K těm malicherným lidičkám, kteří více mluví, než vnímají.

Posadila se. Shlédla na přilehlé louky, na trávy, ze kterých osychal večerní déšť. Její Mokřáci a  Víly s pavučinkovými sukněmi na ni mávali. Jsme tu, zatančíme ti.

Usmívala se. Jakoby se v její tváři odráželo slunce víc a víc. Jakoby těm dole posílala to, co před chvílí načerpala ze slunce. Rozproudil se tok energií. Čím déle probíhal, tím více měla pocit, že ji cosi nadnáší. Luční obyvatelé tančili a zvonky jim zvonily, kobylky nadskakovaly a cvrčely.

Mezi fialkově zbarvenými zvonečky v zelené trávě, mezi načervenalými slzičkami Panny Marie, jejími žlutavými pantoflíčky, zelení hnědavě lesklí tanečníci z dlouhých stébel trávy.  Na pozadí na pomyslném plátně za taneční scenérií se mihly obrazy. Ohrady, ploty, slzy a obrovská síla vše zvládnout. Taková hloupost!

Postavila se, zamávala oběma rukama svým tanečníkům. Přivřela víčka.

Čím více dávám, tím více dostávám.