Očima řadového diváka

Byla jsem tam, neboť...                                Důvodů je spousty. Ale o co bych se chtěla podělit, není, proč jsem tam byla, ale v čem jsem se utvrdila a co mě mile překvapilo.

Úderem desáté hodiny dopolední 15.dubna startovalo ve Svitavách v hlavním sále  multifunkčního centra Fabrika Krajské kolo soutěže tanečních, estrádních a jazzových orchestrů ZUŠ.

Tohoto klání se zúčastnilo devět hudebních těles, jejichž průměrný věk začínal těsně před třináctkou a končil před devatenáctkou. Členy souborů byli současní žáci nebo absolventi ZUŠ. Soubory rozdělené do pěti kategorií dle věku a žánru hodnotila odborná porota.

Pro postup do celostátního kola byl rozhodující především perfektní výkon a celkový dojem. Tudíž nebylo vybráno pět nejlepších z pěti, ale jen ti opravdu nejlepší ze všech. Mohlo se stát, že nepostoupí nikdo.

Jak jsem tak pozorovala nadšené davy účastníků, došlo mi, že asi netráví volný čas pouze před svým počítačem, nebo vysedáváním nad skleničkou či pokuřováním v parcích. Nebyli to žádní pionýři, kteří byli na povel členy „lidušky“, ale zapálené více či méně odrostlé děti. Možná toužící po slávě, po uznání ale hlavně exibitionisti, kumštýři, pracanti s chutí bavit sebe i ostatní. Před vyhlášením výsledků v sále nečekali nenápadní malí a tiší umělci, ale osobnosti plné nápadů, citu a života.

Pokud si právě teď představujete klasický klavír, žesťové nástroje, bubny či snad lidové písně jako hlavní náplň této soutěže jste na omylu. Současná ZUŠ je dnes již trochu jinde. Ano, učí se i klasické nástroje, klasický zpěv, ale již i v těchto orchestrech nechybí elektrické klávesy, basová kytara, elektrická kytara. A tím přitahuje davy dětí.

Tleskám. I když jsem v hloubi duše „klasik“, tleskám nadšeným učitelům v těchto školách, kteří překonali hranici starých mistrů.

A kdo že vlastně postoupil? Kytarový soubor ZUŠ Hlinsko a Jazzový orchestr ZUŠ Chrudim