Aniž bych se říznul, podařilo se mi vyřezat docela pěknou ruku. Práce mě bavila a tato zkušenost mně pomůže při rozhodování o mém budoucím povolání. Řezbařina ale může být také krásným koníčkem, u kterého si člověk odpočine.
V pátek 12. února vešla skupina žáků mediální výchovy naší školy velkými dveřmi do krásně opravené budovy na prachatickém náměstí. Již u šatny, kde jsme si odkládali bundy, bylo jasné, kde se nacházíme. Zpoza věšáků na kabáty na nás ze všech stran vykukovaly pestrobarevné hlavičky nejrůznějších loutek. Ano, přišli jsme na návštěvu Muzea české loutky a cirkusu. Přivítala nás vedoucí muzea Hana Matochová, která pozvala také řezbáře Jana Kuklu, a my tak mohli „nakouknout“ pod pokličku jeho řemesla.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna si šla prohlédnout s vedoucí expozice, druhá se přemístila za panem Kuklou.
Za nějakou dobu se skupiny vyměnily. První skupina, ve které jsem byl i já, mířila do expozice loutek, kde jsme si vyslechli mnoho informací o vzniku loutek a o nejznámějších řezbářích a loutkohercích.
Hned v první místnosti mě zaujala loutka kašpárka. Ta, kterou jsem viděl, byla opravdu vzácná 44cm vysoká loutka od řezbáře Josefa Kokeise. Nebýt skleněných vitrín, člověk by se mohl přenést mezi loutky z pohádkových představení Červená Karkulka, Perníková chaloupka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký a dalších. Nejznámější loutkářskou rodinou byla rodina Kopeckých.
Zjistil jsem, že je několik způsobů vedení loutek. Zajímavé jsou tzv. javajky, což jsou loutky ovládané zespoda.
Posléze jsme se přesunuli do expozice čar a kouzel, kde mě zaujalo vyprávění o nejznámějším českém kouzelníkovi Longmarkovi, ale také o jiných významných kouzelnících. Myslím, že každého zajímá, jak to ti kouzelníci dělají. Právě tato expozice nechá návštěvníky nahlédnout do světa triků a prozradí, jak se dají vytvořit. Přesvědčil jsem se o tom, že vznikají především šikovností kouzelníkových rukou.
Jako mávnutím kouzelného proutku jsme se za chvíli ocitli ve skutečné cirkusové manéži. Dozvěděli jsme se, že první cirkusové představení v Čechách proběhlo v roce 1803. Šlo o krasojezdecké vystoupení. Viděli jsme model cirkusu Alfa od Vlastimíra Kašny. Součástí expozice je i motocykl, na kterém jezdili medvědi ve filmu Šest medvědů s Cibulkou. Procházeli jsme se manéží s hrazdami, žonglérským náčiním, perskou tyčí, s jednokolkami a s cirkusovými kostýmy.
Součástí cirkusů bývalo i voskové panoptikum, a proto nechybí ani tady. Jsou zde k vidění například figuríny Jany z Arku, Amora, Jidáše, Ježíše Krista nebo římského vojáka.
Přes dvorek jsme přešli do místnosti, kde nás už čekal řezbář Jan Kukla. Ukazoval nám fotky svých dřevěných výtvorů a poutavě vyprávěl o svém životě. Řezbářské řemeslo převzal po svém otci. Nejprve vystudoval střední uměleckou školu, později DAMU - obor loutkářství a také malířství na vysoké škole v Praze. Vlastní asi 350 různých dlát, zpracoval na 45 kubíků lipového dřeva a vyrobil přes 2500 loutek. V letech 1990 - 1993 spolupracoval s loutkovým divadlem Minor, kde vyráběl loutky na zakázku. Loutky vyrábí v současné době jak na objednávku, tak jen tak pro radost.
Dláto je velmi ostré, musí se olejovat a nesmí se sahat na ostří. Pan Kukla říká: ,,Kdo nemá stehy, není řezbář“. On sám jich má přes třicet. Jan Kukla měl možnost žít dva roky v Japonsku, kde čerpal inspiraci hlavně pro tvorbu masek.
Mně osobně se nejvíce líbily loutky z jeho dílny. Jsem rád, že jsme měli možnost ptát se na to, jak taková loutka vznikne. Jako první je důležitý nápad, nebo může přijít konkrétní objednávka. Za druhé se musí vybrat dřevo, které je přirozeně vysušené. Doba vysušení trvá šest let a dřevo musí mít pouze 10-15% vlhkosti. Špalek potom projede horizontálním katrem a je předpřipraven k řezbám. Poté už stačí jen šikovné ruce, kvalitní dláta a pilky. Na dřevo se nakreslí a rozměří segment a kresbičky a může se začít vyřezávat.
Loutky se většinou skládají z více částí. Například soška čerta se skládá z hlavy, čelisti, těla, paží, rukou, stehen a lýtek. Když je dřevo vyřezané na jednotlivé části, musí se naolejovat včelím voskem. Doba olejování trvá čtrnáct dní, ale dá se urychlit sikativem (přípravkem na urychlení). Cena loutky, na které řezbář pracuje přibližně šedesát hodin, je asi dvanáct tisíc korun.
Od pana Kukly jsem dostal segment s předkreslenou rukou a sám jsem si mohl vyzkoušet, že práce řezbáře není vůbec jednoduchá. Aniž bych se říznul, podařilo se mi vyřezat docela pěknou ruku. Práce mě bavila a tato zkušenost mně pomůže při rozhodování o mém budoucím povolání. Řezbařina ale může být také krásným koníčkem, u kterého si člověk odpočine.
J. Bárta
ZŠ Národní, Prachatice
