- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pokyny odporující nejen platné právní úpravě, ale i zdravému rozumu. Jeden čerstvě zletilý student VŠ, když si ty největší „perly“ přečetl, jen lakonicky poznamenal: „Asi byli zhulený, když to vymejšleli.“
Upřímně, já si to nemyslím. Nicméně zdá se, že pracovníkům odboru MPSV s honosným názvem „ochrany práv dětí“ je ochrana dětí ukradená a platné zákony jsou pro ně cáry papíru, kterými se řídit nemusí. Ostatně, posuďte sami (cituji ze zmíněného sto čtyřiceti dva stránkového materiálu):
V Metodické příručce pro kurátory, která visí na stránkách MPSV pod odkazem https://www.mpsv.cz/files/clanky/28476/Metodicka_prirucka_pro_kuratoty_pro_deti_a_mladez.pdf, pracovníci téhož odboru uvádějí:
Tisková mluvčí MPSV paní Bc. Hanousek Eckhardová uvedla:
„…Metodická informace MPSV nezavádí nic, co by v souladu s českým právním řádem již dávno neplatilo. Podle platných zákonů si již dnes osoba starší 15 let sama určuje místo svého trvalého pobytu (viz zákon o evidenci obyvatel)… Závěr o oprávnění osoby starší 15 let samostatně si určit místo svého pobytu podporuje i trestněprávní úprava v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. V neposlední řadě je potřeba zdůraznit, že tato právní úprava žádným způsobem nevybočuje z právních úprav západoevropských států, kdy např. v Rakousku si dítě může svobodně určovat místo svého pobytu počínaje 14. rokem věku. Co se týká důvodů vzniku metodické informace, pak tato vznikla v rámci zajišťování jednotného výkonu státní správy na úseku sociálně – právní ochrany dětí, což je jedním z hlavních úkolů odboru ochrany práv dětí MPSV.“
Neznám právní úpravu západoevropských států, myslím ale, že by pracovníci MPSV měli dodržovat především naše zákony. A ty mimo jiné stanoví:
A) Občanský zákoník:
§ 858
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
B) Trestní zákoník:
§ 196
Trestného činu zanedbání povinné výživy se dopustí ten,
(1) kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, přičemž je ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok.
§ 201
Trestného činu ohrožování výchovy dítěte se dopustí ten,
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo
d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, přičemž je ohrožen trestem odnětí svobody až na dvě léta.
Pokud jde o vyjádření tiskové mluvčí, v zákoně o evidenci obyvatel č. 133/2000 Sb. je jediná zmínka o věku dítěte, a to v § 10 odst. 10, kde se uvádí, že (cituji) „za občana mladšího 15 let ohlásí změnu místa trvalého pobytu jeho zákonný zástupce nebo fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím soudu.“ Z toho tedy a contrario vyplývá, že občan starší 15 let ohlašuje změnu místa trvalého pobytu samostatně, ježto od 15 let má občanský průkaz a změnu trvalého pobytu je třeba vyznačit i v něm. O tom, že si dítě starší 15 let samo určuje místo svého pobytu, zde žádná zmínka není.
Zákon o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. v § 18 odst. 1, písm. a) uvádí, že (cituji) „soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může mladistvému uložit výchovnou povinnost, kterou stanoví, aby zejména bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu“. Ani z tohoto ustanovení nelze dovodit, že dítě starší 15 let může svobodně od svých rodičů odejít a bydlet si kde chce – u kamarádů nebo na ulici. Dítě nemusí bydlet se svými rodiči, pokud s tím rodiče souhlasí. Například i dítě mladší 15 let může se souhlasem zákonných zástupců bydlet u babičky, tety, případně i u známých. Rodiče však vždy odpovídají za to, že dítěti budou zajištěny vhodné podmínky pro jeho tělesný i mravní vývoj.
Pracovníkům odboru rodiny je to ale fuk. Oni byli bývalým ředitelem odboru rodiny panem Macelou a jeho nástupci pověřeni tím, aby naši sociálně-právní ochranu dětí přizpůsobili podmínkám Velké Británie, Norska i dalších západoevropských států, kam chodili na zkušenou, zejména pokud jde o pěstounskou péči. Již v roce 2009 byli pověřeni tzv. transformací péče o ohrožené děti, jejímž cílem mělo být pokud možno žádné nebo co nejméně dětí v zařízeních. Svých cílů sice ještě nedosáhli, ale co není, může být. Sociálně-právní ochrana dětí až do tzv. dětské novely, účinné od počátku roku 2013, jakž takž fungovala a děti chránila. Autoři těchto nezákonných elaborátů chtějí evidentně státní sociálně-právní ochranu dětí vpodstatně zlikvidovat. Pokus ponechat v ní jen pěstounskou péči a zbytek včetně zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přesunout pod sociální služby jim sice loni nevyšel, ale to jim nebrání ve zmíněné Metodické informaci tvrdit, že tato zařízení jsou vlastně azylové domy pro děti a ve své podstatě sociální službou.
A pokud jde o ochranu dětí? Ve srovnání se západoevropskými zeměmi máme málo dětí na ulici – tak ať jich tam je mnohem víc, ať alespoň v tomhle punktu jsme světoví! Neboť málokteré dítě bude chtít být v „pasťáku“ dobrovolně. Je jich tam něco kolem dvou tisíc. A rázem bude ve jménu svobody dětí starších 15 let v ulicích „bezpečněji“! I ony budou bohužel na ulici ohroženy, ale přece mají svaté právo ničit si život a poškozovat si zdraví. Díky novému pojetí sociálně-právní ochrany dětí se v posledních dvaceti letech objevují analfabeti a počty negramotných mladých lidí se zvyšují, stejně jako počty dětí týraných a utýraných. Zatímco před zmíněnou transformací, tj. před rokem 2009 se počty utýraných dětí pohybovaly ročně kolem dvou až tří, v roce 2015 a 2016 jich bylo devět a v roce 2013 dokonce třináct! Okolnosti jejich úmrtí ani to, zda těmto fatálním následkům nebylo možné včasným zásahem v rámci sociálně-právní ochrany zabránit, odbor ochrany práv dětí neanalyzuje. Však má jiné starosti!
A tak nezbývá než doufat, že výše uvedené nezákonné a děti ohrožující instrukce budou zrušeny a že sociálně-právní ochranu budou i na MPSV zajišťovat lidé, kteří ctí a dodržují zákony i skutečný zájem dětí.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...