Bernard Weber, kterého před lety napadlo nechat lidi hlasovat o nových sedmi divech světa, by si zasloužil nějakou cenu. Dneska je už umění vytáhnout lidem miliony z kapes šikovně, elegantně a počestně.
A jako bonus jim dodat pocit, že hrají nějakou hru, přestože celé je to veřejně zfixlované.
Ty obrázky nových sedmi divů jsou samozřejmě pěkné.
Nic proti nim. Ale nejsou to žádné divy světa. Jsou to jen doklady toho, že některé země byly marketingově chytřejší a pilnější než jiné.
Nejlepším příkladem je Brazílie, která má teď mezi „sedmi divy“ sochu Krista nad Rio de Janeirem. Spíš než neodbytný pocit milionů, že tohle je opravdu světový div, je za tím prozaický fakt, že Rio je hodně nebezpečné město. A když už turisty nepřitáhnou na pláž Copacabana ani dívky s plavkami tenčími než dentální nit, turismu je třeba dát umělé dýchání.
A tak brazilští telefonní operátoři vlastenecky zrušili poplatek za hlasovací esemesky, fotbalový tým před zápasem s Anglií roztáhl plakát ve prospěch Ria a média masírovala Brazilce: Lidé, volte! Prezident země je ve svém týdenním rozhlasovém projevu k národu instruoval, jak poslat hlas. „Doufám, že budete hlasovat horlivě,“ řekl Brazilcům a natvrdo dodal: „Protože Kristus Spasitel je neobyčejná věc pro Brazílii i turismus.“
V Indii se list The Hindustan Times ptal přísně čtenářů: „Už jsi dal hlas Tádž Mahálu?“ Podobně to probíhalo v Jordánsku, Číně či Peru, kde vláda zřídila síť veřejných počítačů, aby lidé mohli hlasovat pro Machu Picchu. S nadsázkou řečeno, kdyby byla česká vláda chytřejší, mohli jsme mezi sedm divů světa protlačit nějakou zříceninu i my.
Nemám s tím problém, vždyť je to jen hra. Mám problém s tím, že výsledky budou brány vážně jako oficiální výsledek nějakého prvního globálního hlasování, jak už dnes slyšíme. Nesmysl: je to jen učesanější klon televizní soutěže, kde odpovídáte telefonem na otázku, co je to verpánek: ševcovská židle, nebo chemický prvek?
Vítězové by byli hloupí, kdyby svého úspěchu marketingově nevyužili. Taktéž všichni podnikaví lidé: co myslíte, budou velké obrazové publikace „Nových sedm divů světa“ ke koupi až na Vánoce, nebo už dřív?
Největším vítězem je však Bernard Weber. Když jsem před dvěma roky psal o hlasování článek, stál hlasovací telefonát asi dvacet korun. Soutěže se zúčastnilo sto milionů lidí. Půlka výtěžku jde na údržbu památek, což dodalo nátěr bohulibosti. Ale ono i tak dost zbude. Takhle vypadá globální podnikání. A už se rozjíždí hlasování o sedmi přírodních divech světa, pak bych si tipnul, že to bude sedm nejkrásnějších měst – tenhle „oficiální“ titul bude mucholapka na turisty k nezaplacení. Pak přijdou na řadu asi zvířata... Osmým divem světa je to, že lidé spolknou snad všechno.
Článek vyšel v MF DNES v rubrice Názory 10.7.2007.
