Jak jsem volil sebe

Vyhraju volby?

Tak jsem to tam dneska hodil. Podle předběžných průzkumů tedy patřím asi k dvaceti procentům českých voličů, co jim to za to stálo. Když usoudíme, že Evropský parlament bude možná brzy schvalovat zákony, které pak budou platit i u nás, je to smutný výsledek. Házet vajíčka, nadávat na internetu nebo v hospodě je prostě zábavnější než tento nudný akt. Ale o tom psát nechci.

 V té vzdálené žvanírně se patrně bude rozhodovat také o celoevropských daní. Jistě si pamatujete, jak ODS před minulými volbami do Poslanecké sněmovny propagovala tzv. daňovou kalkulačku, na níž si mohl každý spočítat, kolik tisícovek v případě vítězství této geniální strany vydělá.

 Dnes vyšel v Právu rozhovor s úřednickým ministrem financí, jehož nelze podezírat z nějaké politické zajatosti. Eduard Janota tam říká jednu zajímavou věc: Nemůžeme mít štědrý švédský sociální systém a zároveň nízké anglické daně.

Ale jak to? Pravicoví ekonomičtí experti Vlastimil Tlustý a Miroslav Kalousek nám přece na barevných grafech dokazovali, že čím nižší daně, tím více se na nich vybere. A když někdo varoval, že pak nebudou peníze na zdravotnictví, školství, dopravní infrastrukturu a jiné veřejné výdaje, byl zpravidla označen za komunistu, či ještě hůře za socialistu. Po volbách se pravicoví iluzionisté trochu odhalili. Copak my vám neřekli, že státní daň nahradíme poplatky lékařům, lékárníkům a brzy i školným? Asi jsme zapomněli ale copak byste nám pak dali hlas? A že skoro zrušíme nemocenskou? Beztak jste jen banda simulantů! Přesto mýtus o spasitelské roli nízkých daní žil dál.

Teď se ale najednou ukazuje, že tito dva adepti na Nobelovu anticenu za ekonomii to trochu nedomysleli. Stačila jedna krize a bublina splaskla. Proto, když jsem dneska volil, kašlal jsem na nějaké osobní sympatie či antipatie. Bylo mi jedno, jestli je Paroubek arogantní a Topolánek neurotický. Nevolil jsem osoby. Volil jsem švédský sociální systém. I s vyššími daněmi. V něm mi doufám nehrozí, že jednou zůstanu napospas nějaké soukromé zdravotní pojišťovně či penzijnímu fondu se sídlem na Bahamách. A přestože jsem zatím zdravý, nepobírám žádné sociální dávky a chodím každý den do práce, nechci, aby o hodnotě mého života rozhodoval koeficient rentability a zisku. 

Volil jsem prostě svůj zájem. Volil jsem sebe.