Tak mně tam deset minut něco pižlala, honila fénem neexistující kadeře zprava doleva, leštila pleš kotníky svých krásných prstů a pak si řekla o 270 korun.
Prostě jednou za čas tam taky musím. Já když byl malej, vždycky mě stříhala vlasy máma. Pamatuji si ty chvilky na židličce v kuchyni, kdy si mě máma brala do parády.
V kuchyni proto, protože tam byly dlaždičky a dobře se tam zametaly ty pytle vlasů, co jsem měl tenkrát na hlavě. Máma vždycky říkala, že mám vlasů na tři hlavy a po stříhání mívala na palci často krvavej puchýř.
Nešlo tenkrát jenom o stříhání, ale hlavně o to povídání okolo. Byla to totiž chvíle, kdy jsem pod pohrůžkou ustřihnutí ucha, musel vybalit takřka všechno. To víte, milující ženská s něčím ostrým v ruce, kam se na ni hrabe Jack Rozparovač. A tak jsem se musel na židličce v kuchyni přiznávat k láskám, k průšvihům ve škole a taky jsem dostal nějaké ty základní rady ohledně žen a sexu. Máma totiž nikdy nebyla puritánka.
Tyhle hezký chvilky však už dávno odvál pryč vánek z fénů kadeřnic celého světa a stejně tak i moje vlasy. Dnes už nemám vlasů na tři hlavy, ale spíš moc velkou hlavu na moc málo vlasů a v sexu mi taky už nikdo neporadí nic novýho.
Musím proto sám k holiči. Nejsem takovej ten cool metrouš, abych měl svýho bradýře, co dělá zábaly do horkých ručníků, holí kotlety břitvou, opaluje chloupky na uších zapálenou vatičkou na špilce, pěstuje Váš módní plnovous a hlavu vám po stranách vymydlí skoro do hola a nahoře nechá takový ten dlouhý přeliv, co v tom vypadáte cool, jak pubertální papouch Kakadu. Ale občas se taky chci trochu rozmazlit, tak jdu do značkového kadeřnictví u nás v obchodňáku.
Stříhaj tam mladý hezký holky a mají tam krásně voňavý pánský šampón. A když to aspoň jednou za čtvrt roku kolem Vás krásně voní a švitoří a za Vašim ramenem se nakrucuje to mladé krásné stvoření s nůžkami v ruce a Vy přitom sedíte v rozšafně zhroucen v křesílku, mračíte se trochu do zrcadla, jakože jste děsně tlustej a starej, ale ta fešná mladice, v očekávání tučného spropitného, dělá jakože nic, jakože stříhat toho na židličce sedícího, jen nepatrně zestárlého a obtloustlého "Dvojníka George Cloonyho" s lehkou životní patinou, je pro ní obzvláštní potěšení, tak si aspoň na tu malou chvilku připadáte, že svět pořád ještě patří aspoň trochu i Vám!
Tentokrát jsem ale měl na slečnu holičku smůlu. Slečna nebyla příliš komunikativní, spíše bych řekl, že byla dosti uzavřená a protivná. Náš úvodní rozhovor probíhal asi takhle:
Ona:" Tak jak to chcete?"
Já-trapnej pokus o vtip:" Já bych chtěl, abyste ze mě udělala Justina Biebra"
Ona: "Pfffffff, vtipný, to byste musel mít nějaký vlasy!"
A bylo vymalováno! Tak mně tam deset minut něco nahoře pižlala, honila fénem neexistující kadeře zprava do leva, leštila pleš kotníky svých krásných prstů a pak si řekla o 270 korun. Já jako grand jsem to zaokrouhlila na 300. Ona ani nepoděkovala a už jsem byl vypakovanej venku. Navíc jsem si na výloze kadeřnictví při odchodu všiml velkého nápisu:
"Středa je vyhrazena seniorům! SLEVA -30%!" Takže, na stříhání na Justina jsem moc starej a na slevu zase moc mladej a navíc jsem zjistil, že ten voňavej šampón už taky nepoužívají, takže jsem ještě navíc smrděl jak parta peroxidových blondýn, co právě vypadla za socíku z komunálního kadeřnictví, kde si nechaly udělat mizernou trvalou ala Samantha Foxová. ( To byla ta zpěvačka, co sice neuměla zpívat, ale když se trochu víc nadechla, pánům vyskakovaly kardiostimulátory z hrudi.)
Není to náhodou diskriminace mužů středního věku? Jakže se jmenuje ta ombudsmanka???
