Tak manželka konečně odjela. Někdy brzo ráno ještě za tmy. Na rozloučenou jsem jenom ospale zavrčel. Tyhle ty služebky a večírky maskované za školení nemám rád .Tedy pokud na ně nejedu já sám!
Tak manželka konečně odjela. Někdy brzo ráno ještě za tmy. Na rozloučenou jsem jenom ospale zavrčel. Nebudu jí přece dávat najevo, že mi bude chybět. To tak, musí vědět, že muž jako já se o sebe a děcka dokáže vždycinky postarat sám.
Budík zazvonil v 6.30. Rafinovaně jsem ho nastavil o 15 minut dřív, abych dostal děcka z postelí.
"Budíčééééék, vstávámééé a dodržovat harmonogram" Řvu na chodbě a otvírám dveře. Odcházím do kuchyně chystat snídani. Chce to něco vydatného, ať mají energii. Uříznu krajíc chleba na tři prsty, natřu pomazánkovým máslem, navrch tlusté kolečko salámu na dva prsty- poměr chleba a salámu je zásadní!
7.05 - starší dcera už má být dávno venku z koupelny.
Vyběhnu nahoru, všude ticho klid. Obě děti vesele chrápou spánkem bohatýrů. Nemilosrdně z nich stahuji peřinu a postrkuji je do koupelny: "Tak rychle jedna čurat, druhá čistit zuby, pak se vyměníte." No to asi nepůjde, já zapomněl, že té starší už je třináct. Takže první hádka toho dne.
V 7.30 přicházejí teprve ke snídani.
"Podle harmonogramu jste už měly odcházet do školy!" Výhružně poklepávám na dřevěnou tabuli.
"Ježiš, salám po ránu nejím!" Odvětí mi v odpověď starší dcera.
"Co se ti jako nelíbí na mém proslulém Dřevorubeckém chlebíčku?" Ptám se popuzeně.
Obě holky si sundávají salám a oždibují chleba s pomazánkovým máslem.
"Tati co nám dáš na svačinku:" Ptá se mladší dcera.
Teď si samozřejmě myslely, že mě nachytají, ale já mám schované dva jablečné šátečky ze sobotního nákupu. Sice trochu oschlé, ale nutricky výživné. Drhnu krabičky na svačinu. Sakra, šátečky někdo včera večer sežral. No nic, co máme v ledničce??
"Do tmy na mě tiše zírá, lednice jak prázdná díra." Dalo by se zapět s mistrem, tak nic. Chce to další dřevorubecký sendvič. Uříznu další krajíc chleba, natřu pomazánkovým........ a kruci, salám už taky není, ale máme tady obrovskou čabajku, takže ufiknu klobásu na dvě půlky a přihodím do svačinové krabičky.
7.45- Děti měly být už ve škole.
"Čistily jste si zuby?" ptám se naivně. "Nééé!" odpovídají unisono.
"Sakra tak dneska to vynecháme, přehnaná hygiena není zdravá." Uzavřu to a cpu děti do auta.
Ke škole přijíždím po dvou kolech v 8.05. No jo no, tak prostě jsme to nestihli, no.
Valím do práce, kličkuji mezi auty, drtím semafory.
8.10- Telefon drnčí jak splašený. "Tatí já sem si zapomněla v kufru auta školní tašku!" Tak to otáčím a jedu zpátky. Aspoň se seznámím s paní učitelkou, prej je to milá dáma a osobní kontakt dělá divy.
9.15- Konečně v práci. Pak intenzivně pracuji až do večera. Děti několikrát telefonicky kontroluji. Jestli přišly ze školy, jestli se učí a dělají úkoly, jestli obědvaly, jestli nejsou zase už 5 hodin v kuse na PC. Na super-tátu si nikdo nepřijde!
Musí to být perfektní, aby maminka po návratu nenašla sebemenší chybičku. Bude se pak děsit, že to zvládneme i bez ní, to pak budu mít dokonalý servis, když jsem nasadil tak vysokou laťku!
Večer přijíždím domů. Děti jsou samozřejmě stále na PC, úkoly nenapsány, nikdo se neučil, já zapomněl nakoupit, takže nemáme co jíst a Klára má v žákovské poznámku od té milé paní učitelky tohoto znění:
"Vážení rodiče, Vaše dcera dnes ve škole se svou svačinou děsila své vegetariánské a veganské spolužáky. Přestože ví, že jim pohled na masný výrobek může způsobit závažné trauma a konzumace masa odporuje jejich životní filozofii, strašila je půlkou obrovské, pikantní maďarské klobásy zvané čabajka, se kterou je honila po třídě. Zjednejte prosím nápravu, jinak Vaše dítě odešleme k dětskému psychologovi."
Tak tohle nám maminka asi neodpustí!
Zde předcházející část: http://vlkdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554091
