Přiznám se nikdy jsem nebyl nějaký Gottův fanda, jeho muzika mě nikdy moc nebrala, prostě popík a taky jsem si vždycky spíš vážil odvážného občanského postoje paní Kubišové. Pan Gott byl pro mě vždycky až moc velkým pragmatikem.
Včera jsem se s manželkou díval na toho Gotta. Byl jsem trochu předem zaujat , protože jsem četl rozhovor s hudebním publicistou Klusákem, kde pan Klusák mluvil a argumentoval, jak Gott velmi často ohýbal a překrucoval ta nelichotivá fakta ze své kariéry a naopak lakoval na růžovo, některé nepříliš hvězdné okamžiky svého života.
Přiznám se nikdy jsem nebyl nějaký Gottův fanda, jeho muzika mě nikdy moc nebrala, prostě popík a taky jsem si vždycky spíš vážil odvážného občanského postoje paní Kubišové. Pan Gott byl pro mě vždycky až moc velkým pragmatikem.
Ale film jsem vzal jako, že je to pocta člověku Gottovi, jeho životnímu snažení a touhám a taky samozřejmě obraz toho, jak on, a taky jeho blízcí, chtěli, aby na něj bylo po jeho smrti nahlíženo a vzpomínáno. Možná si řeknete pomníček ,ale kurva milí remcalové, kdo jiný než on, by si ho vlastně zasloužil?
Péče o vlastní image je přeci u hvězd jeho formátu samozřejmě nedílnou součástí jeho práce , takže proč vlastně ne? Za mě ten film byl nakonec nečekaně laskavý, lidský a smutný.. . Občas mistr samozřejmě musel lézt Husákovi do zadku a slavit s komunisty jejich přiblblé juchajdy a veselice a dělat kompromisy a zrovna tohle film moc neanoncoval, ale já to mistrovi dnes za zlé nemám.
Chtěl prostě evidentně dělat to, co měl rád, jak nejlíp dovedl a pokud svojí prací napříč různými režimy potěšil tolik lidí, jako nepochybně on potěšil, musí mu být leccos i odpuštěno.
Lidský život je strašně krátký a pomíjivý pro každého a všichni bychom měli udělat aspoň párkrát za život něco, díky čemu na nás bude alespoň někdo s láskou vzpomínat a to se Goťákovi určitě povedlo.
Nevím, co se s člověkem stane po smrtí, jestli se jeho osobnost rozplyne a je konec, tma, nebo jestli se převtělí a znovu narodí, nebo jestli fakt existuje něco jako nebe a vlastně,když tak o tom přemýšlím, bych to asi ani vědět nechtěl, ale tady na Zemi po nás vlastně zbude jen prostá vzpomínka.
Tak prosím i my žijme tak poctivě naplno, jako žil Karel Gott, aby si na nás někdo vzpomněl, protože jedině tak můžeme jako on být třeba i chvilku nesmrtelní.
