Jsou lidé, kteří jdou kariéristicky přes mrtvoly za každého režimu. Vždy jsou v té správné vítězné straně, která je u vesla, podepíší cokoliv, prodají se za špetku stranického podrbání na hlavě.
Jsou lidé, kteří jdou kariéristicky přes mrtvoly za každého režimu. Vždy jsou v té správné vítězné straně, která je u vesla, podepíší cokoliv, prodají se za špetku stranického podrbání na hlavě. Drží se svých koryt jako klíšťata i ve vysokém věku a většinou trpí selektivní ztrátou paměti.
Problém těchhle lidí je, že by žádné vysoké a zodpovědné posty zastávat neměli. Jsou totiž velmi snadno ovladatelní a vydíratelní. Díky svým nezvladatelným ambicím se v jejich minulosti vždy najdou lidé, činy a místa se kterými je pak výkon jejich funkce neslučitelný a pokud je zjistí jiný mocichtivý a manipulativní parchant, který se neštítí ničeho, může je mačkat v dlaní jako houbičku, jak jenom chce.
Kariéristé samozřejmě většinou na tak naivní vlastnost jako je lidská slušnost nehledí, není v jejich repertoáru, je to slabá karta, kterou nejde příliš získat.
A taky samozřejmě nemají žádný pevný charakter, jsou jako guma, jako želé, jako bezpáteřní tvorové , kteří se kroutí tak, jak žádá doba a vládnoucí strana.
Měl by takový člověk, který oddaně sloužil nedemokratickému režimu a spolupracoval s jeho představitelem, který měl na rukou doslova potoky krve ubohých obětí rudého teroru implantovaného do naší zemičky z barbarského komunistického východu, zastávat post ochránce lidských práv? Je důležitější právní i když bezskrupulózní kvalifikace, nebo pevný charakter?
Já myslím, že takový člověk, kdyby měl alespoň špetku charakteru, by měl odejít do ústraní, pomyslně do smrti klečet na hanbě.
Stane se to?
Ne nestane, vždyť takový člověk se tak krásně a snadno drtí v premiérských, nebo prezidentských prstech a ohýbá, jak je libo.
