Někdy ten život stojí za houby s octem. Někdy lezete na nervy sám sobě a nejraději byste od sebe někam zdrhnul. A pak ten šedej únor. Ten snad mají rádi jen komunisti. Ti ho vidí rudě.
Tak prej mnoha lidem už lezu na nervy, jak je mě všude plno a jak jsem furt dobře naladěn. A prý některé lidi dost štve, jak mi všechno jde snadno a lehce. No nevím, myslím, že to mám úplně stejně jako všichni ostatní. Jednou jsem dole a jednou nahoře. Jen se z toho snažím vždycky rychle vysmát ven. Jsem prostě bytostný optimista i když v občasné depresi.
Můj život je totiž úplně stejně mizerně obyčejný, jako ten Váš. Stejný problémy, strasti a radosti, jen se snažím s těmi starostmi nikoho moc neotravovat. A ten únor a celá tahle zima mi už taky strašně leze na mozek a to někdy tak moc, že si lezu na nervy dokonce i sám sobě.
Navíc my pacoši s vadnou štítnou žlázou, co nás nesmazatelně kdysi dávno políbil mrak z Černobylu, jsme tak trochu více osob v jednom těle. Hormóny nám lítají sem a tam a pak jste jednou milouš a klaďas a za pět minut nesnesitelná, nespokojená bestie. Manželka se aspoň nenudí. Mít doma Rómea i Cyrana a taky občas Othela dělá zajisté její život značně pestrým.
Divný je, že nejvíc výkyvů na sobě pozoruji vždycky v únoru. S doktorem přes žlázy, jsme po dlouhém pozorování a několikaleté léčbě přišli na to, že to bude asi tím, že se blíží datum podání daňového přiznání.
Já to vždycky tvrdil, že placení daní je zdravotně závadné. "Sorry jako!"
A pak taky vždycky dorazí v lednu a únoru pár zapomenutých faktur z minulého roku. Na silvestrovský večírek už si nikdo radši ani nepamatuje, všechno je dávno snědeno a vypito a pak připluje poštou nějaká ta nelaskavá fakturačně doplatková bomba.
Třeba teď mi na firmě přišla faktura na doplatek za energie. Mám doplatit 30 litrů. No jo no, solární baroni taky potřebují z něčeho platit milenkám kabelky od Louise Vuittona. To moc k smíchu není. Ještě, že máme v garáži pytel brambor a cibule- přežijeme! Tak jedna ne moc veselá únorová pro vás kamarádi:
MILIARDA VZDECHŮ
CIGARETA NA DVA ŠLUKY,
DNESKA MĚ TEN ŽIVOT TROCHU BOLÍ.
UŽ ZASE MÁM DALEKO Z HUBY DO RUKY
A SMÍCH SE MI NA KSICHTĚ DRSNĚ DROLÍ.
DO DUŠE LEZOU MI TY HNUSNÝ RÁNA,
KDY NEBE JE JAK STARÝ OLOVO.
BOLÍ MĚ V KRKU A SKŘEHOTÁM JAK VRÁNA
A ZÍTRA ZASE BUDE HNUSNĚ - NANOVO.
UŽ JE TO ZIMNÍ DEPRESO MOC DLOUHÝ,
PO KRK MÁM LEDU, MRAZU A SNĚHU.
CHCI ZASE ZAŽÍT JARNÍ EXPLOZI MILOSTNÝ TOUHY,
KDY SE MI ENDORFÍNY VYLEJOU Z BŘEHŮ.
TAK DEJ MI LÁSKO PROSÍM ASPOŇ HUBANA
A VLEZ SI SE MNOU DO PELECHU.
CHCI ROZTÁT MEZI TVÝMA NOHAMA
A ZAHNAT ZIMU MILIARDOU HORKÝCH VZDECHŮ.
Jo a ještě jsem se Vám chtěl omluvit za ten svůj permanentně mizerný pravopis. Vím, je to mnohdy neomluvitelné. Ta moje příšerná složitá souvětí!!! Čárek je tam vždycky jako máku a stejně jsou na špatných místech. Měl bych se tomu víc věnovat, aby se moje děti nemusely stydět, že je zplodil gramatický neandrtálec. I tak si myslí, že jsem se narodil někdy dávno v třetihorách, když vznikalo hnědé uhlí.(Považte půl života jsem prožil ještě před érou mobilů a internetu.)Tak se omlouvám!!
P.S. Dneska jsem šel do práce a na tom hnusném, únorovém nebi se ozvalo veselý kejhání. Já vytáhl hlavu z té debilní kapuce a zvedl oči nahoru a na té ocelové smutné šedi se rýsovaly tři velký jedničky. Jakoby je tam Pánbůh načmárl nějakou obří fixou. Lidi, vracejí se divoké husy, bude jaro. A ta hnusná dlouhá zima půjde konečně do prdele :-D .
