Blíží se doba kdy bude negativní vztah k našim romským spoluobčanům považován za trestný čin. Paní ombudsmanka začíná do firem posílat romské agenty práskačky,s jejichž pomocí chce diskriminaci nahradit vřelou láskou.
Je to takové typický malé, české. Pošle se nastrčená udavačka a na základě jejího udání se potrestá chudina realitní makléřka, která jen plnila oprávněný požadavek majitele bytu, který zřejmě po nějaké své, nebo sdílené, špatné zkušenosti nechtěl podnájemníky Romy. Navíc romská "Agentka" svého odhalení teď samozřejmě hodlá využít a vysoudit na makléřce 100 tisíc, Odrbat blbého gádža je totiž vždycky jednodušší než si peníze vydělat prací to je jisté.
Rád bych věděl jestli v této zemi existuje, nebo bude brzy existovat zákon, že si svůj byt nemůžete pronajat komu chcete? Ta doba, kdy o našem majetku rozhodoval někdo "Nahoře" už, doufám, skončila. Já například kdybych pronajímal byt, tak bych tam nechtěl třeba podnájemníka s velkými psy. Psy mám sice rád a lidi co mají rádi psy taky, ale myslím si, že velký pes nemá co v malém bytě dělat. Jsem tedy grázl nenávidící a diskriminující pejskaře?
Tím že nás budou státní orgány trestat za náš negativní vztah k Romům ho nezmění. Spíše naopak. Propast mezi většinovým a menšinovým etnikem se ještě prohloubí. Můj vztah k Romům je vytvořen na základě mé osobní zkušenosti s nimi. Mám tři poměrně značně negativní. Když jsem byl na vojně a měl dozorčí službu vytáhl na mě Rom Samko kudlu, protože jsem ho nutil do úklidu chodby. Naštěstí jsem vytáhl služební bajonet, který byl asi o 20 centimetrů delší než jeho kudla. V roce 1998 mně pak rómská partička ukradla v mém tehdejším brněnské obchodě, příruční pokladnu+ peně ženku a doklady mého zaměstnance. Chudák je sice v záchvatu šílené odvahy(bylo jich pět) honil přes půl Brna, ale nedohonil. A pak jsem taky jednoho Roma zaměstnal. V návalu šílené filantropie a dokonce jsem mu svěřil klíče od skladu a taky jsem ho musel za 6 měsíců propustit. Ve skladu toho trochu ubylo, přibyla tam v rožku za regály stará matrace, kde v pracovní době pospával a s manželkou mi služebním mobilem protelefonoval asi 20. tisíc.
Ne nemohu říct, že bych Romy po této trojí zkušenosti přímo nesnášel, ale láskou k nim skutečně netrpím, to přiznávám. Rád bych se tedy nějakými pozitivními zkušenostmi přesvědčil, že nejsou všichni stejní, že jsou mezi nimi poctiví a pracovití lidé ( v hloubi duše jsem přesvědčen ,že to tak musí být-alespoň dva nebo tři ). Obávám se ale, že romští konfidenti pracující pro paní Šabatovou mne o tom v žádném případě nepřesvědčí. Tudy cesta asi nevede.
