"Hele miláčku, kde jednou tvoje maminka spočine, až nás přestane trápit?" Zeptal jsem se drsně to dušičkové ráno manželky.
Tak jsem si dneska uvědomil, že taky jednou umřu. Jsou ty Dušičky, že jo tak člověk myslí i na takový divný věci jako je smrt. No taky mi bude v zimě už skoro padesát.
Na druhou stranu já myslím, že je dobře, že si to uvědomuji, protože je třeba se na to pomalu začít připravovat. Koupit hrob a tak.
Já totiž nebydlím tam kde zbytek rodiny a tak asi žádný hrob nezdědím. Jediný kdo s námi bydlí ve stejným městě je tchyně a ta taky nemá hrob.
"Sakra, kde tedy vlastně bude jednou odpočívat tchyně?"
"Hele miláčku, kde jednou tvoje maminka spočine, až nás přestane trápit?" Zeptal jsem se drsně to dušičkové ráno manželky.
"No asi budeme muset koupit nějaké místo, kde uděláme společný hrob. Já vůbec nevím, jak se to dělá." Protáhla manželka tázavě obličej.
" Jsme oba tak nějak funerálně nezkušení, že jo? A to jako koupíme hrobeček, půjde tam tvoje máma a pak samozřejmě umřu asi já a to jako pak půjdu k ní do hrobečku? Jakože budu ležet na ní? To je děsná představa." Poulil jsem vyděšené oči.
"Prosím tě ty máš starosti. Ty tady budeš ještě dlouho a pak ti to stejně bude jedno, kam tě šoupnu."
"No dobrá, ale na tchyni ne, to mi musíš odpřisáhnout!!! Jinak radši ani neumřu!" Dodal jsem bojovně.
No prostě Dušičky no, člověk má najednou k tý smrti nějak blíž..................A taky si uvědomí, že nemá vůbec smysl začít žít nějak zdravě, nebo snad nedej bože cvičit a hubnout a moc o sebe pečovat.
K čemu to asi tomu tělu bude, když bude ležet v tom hrobě, že vypadá sexy? Kdo to asi tak v tý hlíně ocení? Záleží na tom snad někomu, jestli jste jako nebožtík sexy? Potěší to snad spalovače v krematoriu , nebo hrobníka?
A taky si vás lidi víc váží, když umřete a nejste vysportovaný a hubený a máte aspoň něco přes metrák.
Kdo si asi tak vzpomene na chlapa, co nic nevážil a nesl se v rakvi tak lehce, že si toho nosiči ani nevšimli? A navíc zesnulého sportovce pak každý jenom pomlouvá:
"No ten dopad paní že jo? Celej život sportoval, otužoval se, ani maso nejedl a v šedesátí ho to kleplo! No uznejte pani, stálo mu to vůbec za to? Pchá prej sportem ku zdraví a je po něm............"
To až ponesou mě, tak tak na to budou chlapi ještě dlouho vzpomínat:
"Sakra, strýc Vlk ......to byl děsnej kvicht, to teda byla fuška, to byl kus chlapa, záda mě bolí ještě dneska."
No a pokud si třeba někdo vzpomene ještě na to, že jsem se snažil být slušný člověk a občas někoho rozesmál a někomu trochu pomohl, tak to bude dobrý. To si budu na výsostech lebedit.
Prostě................... všichni jednou umřeme, ale důležitý je, aby se na nás vzpomínalo.
Takže žijte tak, aby jednou stálo za to, na vás vzpomínat!
Stačí málo, třeba jen každý den někoho rozesmát!
