Někdy mám pocit, že některá témata nedokážu s manželkou ani takřka po dvaceti letech pořádně vykomunikovat. Tak třeba sex. Mám pocit, že na něj mám chuť pořád jenom já a navíc v nesprávnou chvíli!
Někdy mám pocit, že některá témata nedokážu s manželkou ani takřka po dvaceti letech pořádně vykomunikovat. Tak třeba sex. Mám pocit, že na něj mám chuť pořád jenom já a manželka je maximálně tak obětí mého zvířecího chtíče a navíc ještě poměrně málo často. Moje žena je totiž dáma, která má svoji úroveň. A dámě na úrovni prostě nemůžete, jen tak ve čtvrtek v 23.00 večer říct : "Miláčku prosím tě nemohla by ses konečně se mnou zase vyspat?" Nebo: "Brouku nedělej fóry a trochu si zaskotačíme" Anebo ještě hůř: "Vrznul bych si, co ty?" To byste taky mohl dostat mopem přes hubu a spát dole v obýváku.
Uznejte, že ta něžná éterická bytost, ta křehká nádoba citů, majitelka horoucího srdce a něžné duše, Vaše milovaná žena, s vámi nic tak přízemního a ordinérního dělat nebude. Ženy se totiž s námi muži vždy romanticky "Milují."
Jenomže já nevím jak Vy, ale mně to, jak jsem citově k padesátce mírně okoralej, nejde moc přes pysky. No uznejte "Miláčku, byla by jsi tak laskává a zase se mnou jednou nádherně a něžně pomilovala?" Kristepane, to je jak růžové žužu, jahodová limonádka, cukrová vata, nebo krajkový obleček pro Barbíny. Tohle přece neřekne skoro padesátiletej, stodvacetikilovej drsňák! To kdyby ho slyšeli kámoši z hospody, jak dolejzá a cukruje, tak mu už nikdy nikdo neporučí štamprlu slivovice, nepostaví se vedle něj u pisoáru a nerozdělí se sním o poslední počesnekovanou topinku se zapečenýma tvarglama s červenou cibulí! A do smrti ho "Trapnýho cukrouše" budou všichni trápit broskvovou vodečkou, mentolovýma tenkýma cigaretkama a v Jukeboxu mu budou naschvál pouštět Duhovou Vílu od Haničky Zagorový. Strašná představa!!!!!!
Někdo to řeší pravidelností. Znáte to takové to trapácké: "Středa, je ho tam třeba." Ale uznejte, že to je strašná nuda. Já teda samozřejmě neočekávám od manželského sexu nějaké divoké dobrodružství, ale přece jenom omezit to na pravidelnou chvilku ve středu hned po Poště pro Tebe? To už mi trošku připomíná slovo povinnost, pravidlo, obyčej, zvyk, rituál a nuda. Někdo zase sází na absolutní spontánnost. Nic neplánuje, na nic se nepřipravuje, prostě se na manželku vrhne. Třeba v kuchyni u sporáku, u žehlícího prkna, nebo u regálu s mrkví v supermarketu. Tohle ale většina žen nemá ráda, protože je můžete zastihnout v nějaké nekomfortní situaci.
Například jste si neuvědomil, že manželka má zítra pravidelný výjezd se svým mladším krasavcem šéfem do okolí Vašeho rodného města. Jak sama tvrdí, bývá to pro ni nesmírně fyzicky vyčerpávající! Hledají tam, už dva roky, lokalitu pro postavení nové výrobní haly samozřejmě! Nebo Vás na těch improvizovaných místech můžou nachytat děti a co hůř můžou Vás tam, v nějaké krkolomné pozici, chytnout záda- postel je postel. Ještě horší je, že můžete manželku přistihnout nepřipravenou po fyzické, nebo nedejbože vizuální stránce. Jen málokterá žena se ráda oddává sexu v natáčkách a taky byste mohl zjistit, že celou dobu těch dvaceti let, nežijete se samicí rodu Homo Sapiens, ale třeba medvědicí grizlyovou.
Některé manželské páry tedy raději používají k oznámení touhy nějaký to, někdy hodně podivný, znamení, třeba klobouk na dveřích ložnice, nebo šlajfku . Někdo škrábe manželce tři hodiny usilovně záda, aby ji naladil, načež po sto osmdesáti minutové dřině zjistí, že usnula a křeče v zápěstí mu taky na klidu nepřidají. Rozhodl jsem se proto, že se poradím s kamarádem.
"Karle prosím tě, jak Vy to děláte doma, když chceš to, no však víš?" Naťukl jsem ho u piva .
"Jako co myslíš? Jako když chci jít do hospody?" Zatvářil se nechápavě Karel.
"Ne do hospody, jako když chceš mít sex s manželkou.?" Navedl jsem ho správným směrem.
"A Vy to jako ještě děláte jo?" Nevěřícně se otázal Karel. " Ty jsi fakt, ale úchyl po dvaceti letech!" Dodal kroutíc hlavou. Tak jsem pochopil, že tady radu nezískám.
Tak jsem se rozhodl, že vyzkouším všechno, abych jako zlepšil tu komunikaci. Zkusil jsem tu pravidelnost. Jakože tu středu no. Jenomže hned třetí týden, co jsem to zavedl, mě to "Draplo" v úterý. Tak jsem se snažil dostat k manželce pod peřinu. Načež ona se zvedla na loket a říká:
"Co chceš, vždyť není středa!" Dalo mi to hodně přesvědčování a argumentace, ale nakonec jsem ji přesvědčil. No ale druhý den byla ta středa a já jak jsem měl už vypěstovaný ten Pavlovovský, středeční, milostný reflex, tak zase lezu k ženě pod peřinu a to jsem to schytal! Sice jsem se ohradil, že je přece středa, ale bylo mi to houby platný, protože žena si moc dobře pamatovala, co bylo v úterý. Snažil jsem se ještě argumentovat, že to přece včera ani nestálo za řeč s čímž teda žena kupodivu souhlasila, ale hned pak mne usadila prohlášením : "Ostatně jako skoro vždycky."
Takže pravidelnost jsem zavrhl, jako málo spontánní. Nadhodil jsem tedy, že bychom mohli mít nějaký zvukový signál, abychom se vyhnuli trapnému dohadování. " Tak víš co miláčku? Já něco vždycky zapískám, nějakou písničku a to bude signál , že dnes večer........" Nadhodil jsem.
"No jo, ale to chce něco neobvyklého, aby se to nepletlo, víš že dcera hraje každý večer na flétnu." Argumentovala žena.
" Tak já budu pískat třeba internacionálu, tu už dneska moc nehrají." Rozhodl jsem.
Takže v pondělí pískám internacionálu a žena nic, nereaguje, V úterý a středu pískám zase internacionálu, žena zase nic. Ve čtvrtek pískám internacionálu, děti už si klepou na čelo co je to za starý, příšerný "šlágr", ale žena v klidu umývá nádobí a žehlí. Připadám si už jak pištec na XVII. sjezdu KSČ. V pátek jsem zapískal všechny sloky snad patnáctkrát a manželka večer usnula u televize. V sobotu jsem si už na ni tedy došlápl!
" Co je, neodpovídáš na domluvený signál! " rozhodl jsem se promluvit jí do duše.
"Jo promiň, to byl signál, já si myslela, že se zase jen hádáš s nějakým komunistou v diskusi pod blogem. Davide, Davide! Víš, že už jsi měl na Idnesu kvůli tomu jednou dištanc!"
Tak já prostě nevím a jak to máte doma Vy?
